Partneři:

FORTUNA

Nakladatelství SPN

Ucitelské noviny

Kartografie

Šumavské lázně

Dvojka - Český rozhlas

Má vlast cestami proměn


číslo 42
2011 - ročník 43

Cestopis

DARUVAR Český ostrov v chorvatském moři

Je to příjemné a nečekané, když v cizině zaslechnete češtinu. Ve východochorvatském městečku Daruvar se mluví česky už více než dvě století. Tehdy do míst, kudy vedla dolní, uherská hranice Rakouska, přicházeli naši předkové z různých míst Čech, aby území opuštěné Turky pomohli kolonizovat a zároveň se podíleli na střežení hranic. Dodnes v Daruvaru a v několika vesnicích v okolí žije přes deset tisíc Čechů.

                                    

To moře v titulku nesmíte brát doslova. K Jadranu je odsud poměrně daleko, ale je příjemné se tu cestou z Česka k moři na den či dva zastavit. Brzy poznáte, že v tomhle městě jsou Češi opravdu vítáni.
Už tenkrát, kdy se zvedaly přistěhovalecké vlny, zde byli Češi oblíbení, protože byli dobří hospodáři a uměli různá řemesla, takže se Chorvaté od nich mohli leccos přiučit. Naučili se například pěstovat brambory. A možná taky české tance a písničky.

Češi jsou hrdí na svůj původ
Stěhování Čechů do Chorvatska nebylo jednorázové, ale probíhalo téměř jedno a půl století. Navíc to nikdo tehdy nebral jako vystěhovalectví – vždyť se přesunuli jenom na druhý konec státu – tehdejší habsburské monarchie. Od poloviny 18. století a ve století devatenáctém přijížděli do chorvatských měst a na venkovská panství šlechty řemeslníci, vojáci, lesníci a zemědělci, ale i učitelé, úředníci či hudebníci. Dnes je správním střediskem všech chorvatských Čechů město Daruvar, které jsme navštívili letos v září. Ve městě i jeho okolí fungují české spolky, každý den je slyšet i české vysílání z rozhlasu. A na každém rohu tu narazíte na české jméno – častěji ovšem příjmení, ta křestní si často i v českých rodinách dávají už chorvatská. Na daruvarské radnici jsou informační tabule v chorvatštině i v češtině. Není to ale tak dávno, co se zdejší starosta snažil české tabule sundat… Teď však není s uznáváním české národnosti problém – na radnici sedí totiž Čech! Gradonačelnik Daruvara neboli daruvarský starosta se jmenuje Dalibor Rohlik a je to příjemný a přímý muž. Není divu, že ho zvolili při volbách už podruhé – Češi i Chorvati. Zdá se, že tu česká národnost má dost vysokou prestiž. Dobrou češtinou nám starosta Rohlík vypráví o životě na Daruvarsku, když se setkáváme ve vinném sklípku u zámku, kde můžeme ochutnat ty nejlepší odrůdy z daruvarských vinic.

                                   

V lázních i v pivovaru se domluvíte česky
Dnes prý v Daruvaru není ani jediná větší firma, ve které by se nenašel někdo, kdo mluví česky. Zažili jsme to například ve zdejším pivovaru, který nedávno znovu rozjel výrobu „staročeského“ piva. Pivovar se chlubí, že na výrobu piva užívá tradiční českou technologii. Provázejí nás v češtině zdatní odborníci, Krešo Marič a Drago Ambroš, a tak za chvíli máme pivovarský provoz v malíku. Pivovar tu vznikl v roce 1840, od roku 1893 nese zdejší pivo název Staročeské – Staročeško. Vaří dva druhy, světlé a „červené“ – tedy tmavé, a mimochodem – oba dva druhy chutnají výborně. Zájem o jejich pivo stoupá, už dnes ho vyvážejí třeba do Švédska, kde si jeden místní rodák otevřel hospodu. Podobně ve zdejších lázních, Daruvarských Teplicích, nás provázela česky mluvící Melita Bartošová (v chorvatštině ovšem bez toho –ová), která se nám omlouvala, že psát česky zrovna moc neumí. Ti, kteří prošli zdejší osmiletou českou školou, to ovšem umějí velmi dobře. Péče o děti tu začíná už českou školkou, která nese jméno Ferdy Mravence. Některé z dětí, které do ní přijdou, česky skoro neumějí, ale brzy se naučí tak dobře, že se mohou přihlásit na českou základní školu. Tady učí už i učitelé, kteří sem přišli – třeba jen na pár let – přímo z Česka, aby pomohli krajanům. Čeština má pro místní Čechy pár opravdových záludností, zejména v psané podobě, chorvatština například nezná tvrdé y. Překvapilo nás, že se v Daruvaru učí česky i někteří Chorvaté. Nejsou tu totiž výjimkou rodiny, kde se třeba manžel naučil česky kvůli manželce, která je Češka, a dětem, které jsou česky vychovávané. Někteří přirozeně neumějí česky tak dokonale, aby mohli vychutnat její jemnosti – podobnost obou jazyků je někdy svůdná, ale stejně znějící slovo může mít docela jiný význam. Protože voda se řekne stejně i chorvatsky, překvapil nás dotaz, kde máme vodstvo… Tedy vedení. A když jsme chtěli něco pochválit, jak je to úžasné, jemně nás upozornili, že užas chorvatsky znamená hrůza, děs, takže rozhodně nejde o pochvalu…

Nedají zahynout tradicím svých předků
O to, aby český jazyk a české tradice neupadly u mladších generací v zapomnění, se tu pečlivě a promyšleně starají. Na zdejším náměstí, Trgu kralje Tomislava, najdeme Svaz Čechů v republice Chorvatsko, který sídlí v krásné vile, kterou si postavila zdejší židovská rodina, jež se pak nevrátila z války. Svaz sdružuje 29 krajanských spolků z celé země. První České besedy vznikaly v Záhřebu (už v roce 1874) a dole na pobřeží v Dubrovniku (1899), na Daruvarsku vznikaly zejména ve dvacátých letech 20. století. České besedy se věnují zejména folklóru, mají taneční a pěvecké kroužky, hrají ale i divadlo a oblíbené jsou dechové kapely. Někde si založili knihovny a půjčují si české knížky. Poznali jsme tu ale i české včelaře, kterým se zde výborně daří, existuje tu výtvarný klub, velké úspěchy má za sebou daruvarský český radioklub Jan Hus. Folklorní skupina Holubička má za sebou stovky vystoupení a jezdí i do ciziny. Velkou slavností, na které bychom je mohli vidět, jsou české dožínky – působivý je dlouhý průvod krojovaných skupin včetně alegorických vozů, které znázorňují celý postup při výrobě chleba… Pro spolkovou činnost jsou v Daruvaru dobře připraveni, postavili si tu totiž Český dům. Češi mají své zastoupení i v chorvatském parlamentu. Poslankyní je už léta Zdenka Čuchnilová, která v Záhřebu zastupuje zájmy Čechů i Slováků, ale své sídlo má i zde v Daruvaru.

                                                 

DARUVAR
Město založil hrabě Julije Janković a samotné jméno vzniklo podle maďarského slova jeřáb – daru – a město či hrad – vár. V lázeňském parku najdeme jak zakladatelovu bystu, tak i jeřába, ptáka podobného čápovi. Stojí na jedné noze uprostřed rybníčku, nikdy ovšem nevzlétne, protože jde o sochu.
ZAJÍMAVÉ ADRESY
www.jednota.hr/ http://krajane.czu.cz www.pivovara-daruvar.hr www.ceskabesedarijeka.hr www.virovitica.net/beseda

Nejen mluvte, ale i čtěte česky!
O to, aby se česky nejen mluvilo, ale také četlo a psalo – což je velmi důležité pro dokonalou gramotnost, se stará vydavatelství Jednota. Ta je orgánem Svazu Čechů a vydává stejnojmenný český časopis Jednota, mimochodem týdeník v nákladu 1550 kusů! Další časopis, Koutek, je určen dětem. Nemají zde pochopitelně tolik redaktorů, a tak některé články přebírají z našich periodik. Jednota, kde „vládne“ výtečně česky hovořící šéfredaktorka Libuše Stráníková (oficiálně ovšem Stranjik) vydává také knihy. V českém areálu je i výstavní prostor se stálou výstavou o historii Čechů v Chorvatsku, kde spatříte celou řadu dokumentů a historických fotografií. Sice zdejších Čechů – popravdě řečeno – zvolna ubývá, ale i tak jich v Chorvatsku žije podle odhadu asi deset tisíc pět set, obrazně řečeno od Ivanova Sela až po Rijeku. A dokonce se sem několik žen z Česka v posledních desetiletích přivdalo. V přízemí české školy je zánovní bysta Jana Amose Komenského, po učiteli národů také nese toto zařízení jméno. V patře, kde sídlí knihovna, se dozvídáme, že děti stejně jako u nás méně čtou a víc je zajímají filmy. V každé třídě však mají povinnou četbu – většinou jde o klasické knihy v českém jazyce. U zámku, který jako málokterá budova v centru působí zchátrale – tou další je pravoslavný kostel na náměstí, vidíme památník padlých za nedávné bratrovražedné „vlastenecké války“. Na sloupech je bohužel i celá řada českých jmen… A o Srbech se tu stále mluví s odstupem. Ptáme se, kdy můžeme zajít do nádherně zrestaurovaného kostela na českou mši, protože většina zdejších Čechů jsou katolíci. Odpovídá nám však jenom pokrčení ramen. O českého kněze na církvi žádali, ale nikdy jim v Záhřebu nebylo vyhověno. Česká strana ho poslat nemůže, protože jich má sama nedostatek, vždyť v Česku slouží desítky Poláků. Ten zdejší farář se naučil česky Otčenáš, ale tím prý i skončil… Biskupství jim doporučilo vychovat si českého kněze z vlastních řad. Dva nebo tři chlapci už prý proto teologii vystudovali, ale pak dostali umístěnku na úplně jiný konec Chorvatska a do Daruvaru přišel opět Chorvat! Na rodnou oblast museli čerství kněží chtě nechtě zapomenout. Tak nevím, nemohl by jim v tom pomoct někdo z arcibiskupství v České republice?

Lubor Falteisek
Foto autor