Nyní výhodné predplatné - informujte se na bezplatné telefonní lince 800 300 302

FORTUNA

Nakladatelství SPN

Ucitelské noviny

KNA

Jazyky ALBION


číslo 27
2007 - ročník 39

Záhady české historie

Tajemství Velehradu (1)

V roce 855 vytáhl východofranský král Ludvík II. Němec s vojskem proti Rostislavovi, králi Moravanů. Šlo o odplatu za Rostislavovu neposlušnost. Ale jak zapsal autor Fuldských letopisů, vrátil se Ludvík bez vítězství, protože „chtěl raději protivníka opevněného tou nejpevnější hradbou nechat pro ten čas na pokoji“.

Znovu se o pevnosti moravského vládce hovoří v kronikách o čtrnáct let později, kdy k ní přitáhl Ludvíkův nejmladší syn Karel. Dostal se „s vojskem sobě svěřeným k oné nepředstavitelné Rostislavově pevnosti, nepodobné i všem nejstarším“ – a ani on ji nedokázal dobýt, pouze vydrancoval a vypálil okolí. Jak se ono místo jmenovalo, to nevíme. Někteří badatele soudí, že šlo o hlavní město moravského vládce jménem Morava. Moravské legendy a kronikář Dalimil ho pojmenovali jako „Velký hrad“ neboli Velehrad. Mělo by jít o bájnou metropoli Velké Moravy, která se marně hledá dodnes – třebaže už několikrát byla „skoro“ nalezena.

Začátky tonou v tmách
Z hodin dějepisu si možná ještě pamatujete, že v roce 832 nebo 833 vyhnal moravský kníže Mojmír I. nitranského knížete Pribinu a zmocnil se jeho území. Měl to být základní krok k vytvoření velkého územního celku, který vstoupil do historie jako Velká Morava, nebo Velkomoravská či Moravská říše. Ve skutečnosti to tak jednoduché a jednoznačné zase nebylo, ale to bychom zabíhali do podrobností. Spokojme se tím, že obraz Velké Moravy se neustále měnil a mění: dávno je pryč nejen doba romantických představ národního obrození, ale i pohledů zužujících celou problematiku pouze na otázku christianizace a působení byzantské mise či boj mezi Moravany a „Němci“ či spíše Franky a Bavory.
Kníže Mojmír I. byl patrně obratný panovník, protože po celou dobu své vlády se nedostal do vážnějšího konfliktu s mocným západním sousedem, jímž byla francká a od roku 843 východofrancká říše vedená Ludvíkem II. Němcem. Té patrně platil tzv. tribut neboli poplatek za mír.
Mojmír zemřel v roce 846 a nelze vyloučit, že šlo o násilnou smrt, protože onoho roku se Ludvík Němec vydal v polovině srpna proti moravským Slovanům, kteří „vyvolali vnitřní rozbroje“. Šlo snad o nějaké mocenské spiknutí a francké vojsko ho mělo podpořit? Nebo chtěl Ludvík využít smrti Mojmíra k znovunastolení Pribiny, který se k němu po vyhnání uchýlil, ale nakonec se rozhodl pro Rostislava, Mojmírova synovce, údajně vychovaného na franckém dvoře? Přiznejme, že nevíme.

Moudrý vládce
Podle Tomáše Pešiny z Čechorodu byl Rostislav – někdy uváděný jako Rastislav či Rastic – synem Mojmírova bratra Bosa a vzal si za ženu dalmatskou kněžnu Miloslavu. Jaroslav Zástěra zase podle maleb ve znojemské rotundě dospěl k závěru, že Rostislava vlastně známe pod jménem Hostivít a že tedy byl otcem prvního historicky doloženého Přemyslovce, knížete Bořivoje. Dostal se sice na trůn s pomocí Ludvíka Němce, ale stalo se tak v poměrně příhodnou dobu – východofrancký vládce válčil hned na dvou frontách: proti slovanským kmenům v Čechách a na severu proti normanským nájezdům. Ještě strašnějšími nepřáteli byl hlad a morová epidemie, sužující jeho království.
Zhruba patnáctileté období po roce 830, kdy byla východofrancká říše zaměstnána svými vlastními problémy, umožnilo Rostislavovi, aby se postupné vymanil ze závislosti na ní. Několikrát tyto snahy musel podpořit i bojem s vojenskými výpravami, jež měly trestný charakter. Pokusil se dokonce o spojenectví s Bulhary, což bylo na Ludvíka Němce už přespříliš. V roce 955 se postavil do čela velkého vojska, poplenil sice území, ale moc nepořídil. Rostislav s vojskem se ukryl za „nejpevnější“ hradbu, kterou nepřítel nedokázal dobýt. Ludvíkovi nakonec nezbylo, než dát se na ústup – s Moravany v patách, Ti dokonce vpadli za Dunaj a poplenili pro změnu území nepřátel.

                  

Nepředstavitelná pevnost
V srpnu roku 864 vytáhl král Ludvík proti Rostislavovi znovu. Tentokrát se mu patrně podařilo jej překvapit – moravský vládce byl obležen „v jakémsi městě“ jménem Dovina (Dowina), což mělo znamenat ve staroslověnštině dívka. Jednalo se s největší pravděpodobností o Děvín poblíž Bratislavy, který byl významným velkomoravským hradištěm. Rostislavovi nezbylo než slíbit králi Ludvíkovi věrnost a odevzdat mu rukojmí, jak bylo zvykem. Moravský vládce však nepovažoval své sliby za závazné, protože byly vynuceny.
Roku 869 došlo nejprve k nezdařenému útoku moravského vojska přes Dunaj a po něm následovala výprava Luvíkova syna Karlomana proti Rostislavovu synovci Svatoplukovi, který vládl na Nitransku, a tažení vojska vedeného druhým Ludvíkovým synem Karlem na Moravu. Tehdy přišli bojovníci z Bavorska k oné „nepředstavitelné Rostislavově pevnosti, nepodobné i všem nejstarším“. Poplenili sice široké okolí, ale opevnění se jim dobýt nepodařilo – tak bylo mohutné.
Hledat se ho vydáme příště.

Jiří Bílek
Foto archiv