Partneři:

FORTUNA

Nakladatelství SPN

Ucitelské noviny

Kartografie

Šumavské lázně

Dvojka - Český rozhlas

Má vlast cestami proměn

Výstaviště Lysá nad Labem


číslo 41
2009 - ročník 41

Svět víry

Papež svěřil rodiny Jezulátku

Z ciziny přijíždějí za Pražským Ježíškem miliony poutníků – a v sobotu 26. září se mezi ně zařadil i papež Benedikt XVI., který si výslovně přál projevit úctu obrazu Krista dítěte a při té příležitosti chtěl poděkovat rodinám za výchovu dětí a povzbudit je, aby zvěstovaly vzájemnou lásku.
Sobotní ráno bylo chladné a mlhavé, pro nás doma ale bylo mimořádné, chystali jsme se na setkání rodin se Svatým otcem do kostela Panny Marie Vítězné. Protože Karmelitskou ulicí od časného rána nejezdily tramvaje, putovali jsme za Pražským Jezulátkem od Anděla pěšky. Bylo krátce před devátou hodinou ranní a u zátarasů kolem kostela už čekali lidé. Doufali, že papeže zahlédnou, až ho budou vítat zástupci města Prahy a bratři karmelitáni.
Pozvaní účastníci se do prostoru před kostel dostali díky průkazce a po úspěšném překonání bezpečnostní kontroly. Zvlášť pro děti byl průchod detekčním rámem neobvyklou atrakcí. Protože kontrola přece jen chvíli trvá, rámem projde asi osmdesát lidí za hodinu, musely rodiny přicházet v dostatečném předstihu, nejpozději do 11.00 hodin. Ačkoliv měl papež přijet z letiště teprve o půl jedné.

Dlouhé bylo čekání
Chrám Panny Marie Vítězné je pozoruhodnou stavbou postavenou před 398 lety. Jde o halu vysokou dvaadvacet metrů, představme si třeba sedmi-osmi patrový panelák, a na šířku dejme tomu osmnáct metrů. Přesto prostor kostela působí komorně a nebylo snadné si představit, že se do něj vejde přes sto rodin s dětmi, celkem na čtyři sta účastníků. Dveře chrámu se otevřely okolo půl desáté. Hned při vstupu nás vítali zástupci Centra pro rodinu při arcibiskupství pražském, které pomáhalo karmelitánům setkání uspořádat. Každá rodina dostala brožurku-zpěvníček specielně připravený pro setkání. Chrám byl rozdělen do sektorů oddělených červeným lanem, aby bylo zřejmé, kde musí zůstat volný průchod. Na svých místech byla již ochranka, která po několik zbývajících hodin pozorně sledovala veškeré dění.
Přivítali jsme se s Jezulátkem, které bylo obklopené množstvím krásných květin. Chrám se zaplňoval rodiči a dětmi od šesti do patnácti let. Místa k sezení byla brzy obsazená a pomalu nebylo ani kam se postavit. Zatím se nic moc nedělo a čas ubíhal velmi pomalu. Někdo se pokoušel o modlitbu, jinému se o zpestření postarala pořadatelka, která ještě honem vytírala prostor před oltářem u Jezulátka, nebo restaurátorka, která na poslední chvíli opravovala zlacení klekátka, připraveného pro papeže. To bude pěkná ostuda, jestli se na čerstvou barvu „přilepí“.
Do příchodu papeže zbývala ještě hodina a půl, když se ozval líbezný zvoneček. Převor karmelitánů Petr Šleich, který doposud procházel mezi účastníky a zdravil se s nimi, prolamuje dlouhé mlčení: „Vítejte ze srdce. Jestlipak vám fungují nohy?“ A hned se starostlivě ujímá úlohy hostitele, upozorňuje na toalety ve dvoře i na možnost se v případě potřeby napít. Představuje Ztracenou kapelu, která nám zpříjemňuje další čekání. Děti její písničky dobře znají, postupně vydala pět CD ze série Zpíváme si písničku. Ale i ten, kdo nezná text, najde ho ve zpěvníčku. Průvodním slovem doprovází Pavel Svoboda, kterého mnozí znají z televizních obrazovek jako vážného politika. Pro kapelu, která hrála mimo jiné při první návštěvě Svatého otce Jana Pavla II. v Praze na Letné je poctou, že může hrát i při návštěvě Benedikta XVI.
Najednou čas utíká rychleji. Písničky střídá četba Legendy o Pražském Jezulátku. Děti poslouchají herečku Lucii Trmíkovou–Nebeskou ani nedutají. Celkově jsou neuvěřitelně ukázněné, některé dokonce sedí vpředu bez rodičů. Doba čekání by se dala přirovnat k velikonočním obřadům, ty taky trvají až čtyři hodiny! U Jezulátka bylo ale i veselo. Při písničce Pozvednu ruce si děti nejen zatleskaly, ale i zahopsaly, zatančily a zacinkaly klíči. Cinkal dokonce i pan převor úctyhodným svazkem klíčů.
Když polední slunce zazářilo okny kostela a posílilo světla reflektorů i zbrusu nového osvětlení, zahájil P. Anastasio Rogero modlitbu korunky k Jezulátku, do které aktivně vstoupily i děti. Je dvacet minut před příchodem Svatého otce a my dostáváme poslední instrukce k průběhu setkání. Atmosféra houstne, každou chvíli přijde ten, na kterého tak dlouho čekáme. Slyším, jak se malý chlapeček ptá maminky: „Jak vypadá? Má bílé vlasy?“

SOŠKA JEZULÁTKA byla vytvořena ve Španělsku nejspíš v polovině 16. století. Na podstavci vysokém 2 cm stojí 45 cm vysoká postava Ježíše ve věku několika málo let, oblečená do dlouhé splývavé košilky. Pod jejím dolním okrajem jsou zčásti viditelné obě nožičky. První zlatou korunku nechal pro Jezulátko zhotovit nejvyšší purkrabí Království českého Bernard Ignác Bořita z Martinic v prosinci 1654. Korunka, která v současné době zdobí Jezulátko, byla vyrobena v 19. století v pražské zlatnické dílně.

                           

Jediný stisk ruky
Najednou je slyšet fanfáry a sirény přijíždějící kolony. Do kostela doléhá jásot lidí, kteří čekali stejně dlouho jako my, ale venku. Z kůru zazní andělský zpěv dětského sboru ZUŠ z Jablonce nad Nisou a přesně ve 12.38 přichází Svatý otec. Nejprve ovšem nezbytná ochranka a televizní kamery, které skoro nevnímáme, protože se všechno soustřeďuje na drobného muže v bílém se zářícíma očima a milým úsměvem. Prochází uličkou a nejradši by se s každým pozdravil, podává ruku a žehná. Na obličejích lidí, kteří se s ním zdraví se odráží jeho dobrota. Pomalu se dostává před oltář s Jezulátkem, červené světlo označuje, že pod soškou je svatostánek. Pokleká na čerstvě zrestaurované klekátko a v tichu se modlí. Poté italsky pronáší modlitbu k Pražskému Jezulátku a my se modlíme v duchu s ním, protože jsme ji dostali předem v češtině. Svůj dárek – zlatou korunku pokládá na sametovou podušku na oltář. Chce připomenout, že obraz dítěte Ježíše je důležitý.
Děti v druhé polovině kostela už se těší, že možná i jim Benedikt XVI. podá ruku. Je velkým překvapením, když z papežových úst zní naše mateřština: „Milí bratři a sestry, milé děti, obracím se na vás všechny se srdečným pozdravem.“ Dál pokračuje v italštině: „Soška Jezulátka obrací naši mysl k tajemství Vtělení, k všemohoucímu Bohu, který se stal člověkem a třicet let žil ve skromné rodině z Nazareta. Myslím na vaše rodiny a rodiny po celém světě, na jejich radosti a starosti. Sjednoťme se v modlitbě a prosme u Jezulátka o dar jednoty a svornosti pro všechny rodiny...“
Poselství Benedikta XVI. není určené jen nám. „Jezulátko svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku. Uvědomujeme si, jakou máme v jeho očích cenu, protože právě díky němu jsme se my sami stali Božími dětmi...“
Trochu chraptí, jeho hlas je tichý, něžný, plný lásky. Nakonec se obrací k dětem: „Na setkání se mnou jste přišly ve velkém počtu a za to vám ze srdce děkuji. Vy, kdo jste milí srdci Jezulátka, opětujte jeho lásku a podle jeho příkladu buďte poslušné, vlídné a laskavé. Učte se být jako on oporou svých rodičů. Buďte skutečnými Ježíšovými kamarády a vždy se k němu s důvěrou obracejte. Modlete za sebe, za své rodiče, příbuzné, učitele a kamarády, a modlete se i za mne.“
Společná modlitba Otčenáš v českém jazyce se vznáší k nebesům. Papež se srdečně loučí. Mnohé z dětí si asi celým životem ponese jediný stisk ruky a hluboký pohled očí, které jakoby viděly až na dno duše.

Jana Šilhavá

Foto Miroslav Martinovský 

Modlitba k Pražskému Jezulátku

     

Pane Ježíši,
máme tě před očima jako dítě
a věříme, že jsi Boží Syn,
jenž se stal člověkem
skrze Ducha Svatého
v lůně Panny Marie.

Podobně jako v Betlémě
i my, spolu s Marií a Josefem,
anděly a pastýři,
se ti klaníme a vyznáváme,
že jsi náš jediný Spasitel.

Stal ses chudým,
abychom zbohatli z tvé chudoby:
dej, ať nikdy nezapomínáme
na chudé a na ty, kdo trpí.

Ochraňuj naše rodiny,
žehnej všem dětem celého světa
a dej, ať nám vždy vládne láska,
kterou jsi přinesl,
aby činila náš život šťastnějším.

Dopřej všem lidem, Ježíši,
aby porozuměli poselství Božího narození,
aby pochopili, že jsi přišel
darovat celé lidské rodině
světlo, radost a pokoj.

Neboť ty jsi Bůh a žiješ a kraluješ
s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého
po všechny věky věků.
Amen

Benedikt XVI. 26. září 2009