český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Jak nás to Pán naučil

Modlitba Otčenáš, nebo také modlitba Páně patří mezi nejznámější a nejrozšířenější křesťanské texty. Modlí se ji lidé po celém světě v bezpočtu jazycích. Je to ale mnohem více, než jenom prostá modlitba, obsahuje v sobě vlastně stručnou rekapitulaci základů víry. Na její historii i hlubší obsah se můžeme nyní podívat v dalším díle seriálu o základech víry.

 

„Podle Spasitelova příkazu a podle jeho božského učení odvažujeme se modlit,“ těmito slovy často uvádí kněz při mši modlitbu Otčenáše. Vyjadřuje se tím jednak vazba na samotného Ježíše, který Otčenáš dal svým učedníkům jako vzorovou modlitbu, tak se tím zdůrazňuje, že v modlitbě samotné jsou obsažené nebo alespoň naznačené mnohé prvky křesťanského učení.

 

Vzorová modlitba

„Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: ‘Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan naučil své učedníky,’“ přibližuje Katechismus katolické církve okolnosti vzniku Otčenáše. V odpovědi na tuto prosbu učedníků svěřil Ježíš svým následovníkům a celé církvi základní křesťanskou modlitbu. Zprávu o této události máme hned ve dvou evangeliích – u Lukáše se uvádí kratší text, u Matouše je uvedená širší verze, která se také začala používat v liturgii. Už zřejmě na přelomu 1. a 2. století k této modlitbě křesťané v liturgii přidali ještě takzvanou doxologii, která měla původně podobu: „Neboť tvá je moc a sláva na věky,“ později do ní přibylo ještě „království“. Tento bohoslužebný dodatek se s modlitbou tak nerozlučně spojil, že ho někteří písaři dodatečně vpisovali i do textu Nového zákona.

 

Jak nám Pán uložil

Od počátku byla křesťanskými teology modlitba Páně vysoce ceněna. Svatý Augustin o ní napsal: „Projděte všechny modlitby, které jsou v Písmu; myslím, že v nich nelze najít něco, co by nebylo obsaženo v modlitbě Páně.“ Jedinečnost Otčenáše – a odtud i jeho označení jako „modlitby Páně“ – je samozřejmě v tom, že podle svědectví evangelia pochází jeho text přímo od samotného Ježíše Krista. Existuje mnoho starobylých modliteb, které jsou ve velké úctě, ale Otčenáši je v tomto ohledu i kvůli jeho původu prokazována úcta nejvyšší.

Zároveň je ale třeba říci, že Ježíš nám nezanechává jen nějakou formuli k mechanickému opakování. Katechismus k tomu říká: „Ježíš nám nedává jen slova naší synovské modlitby: dává nám zároveň Ducha, skrze něhož se ta slova v nás stávají duchem a životem. Protože naše modlitba tlumočí naše touhy Bohu, je to opět Bůh, který zkoumá srdce, Otec, který ví, co Duch žádá, a jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí. Modlitba k našemu Otci se začleňuje do tajemného poslání Syn a Ducha svatého.“ Síla Otčenáše není tedy v jeho mechanickém opakování, není to nějaká magická formulka, ale spočívá v tom, že se ho modlíme ve shodě s tím, co Ježíš uložil své církvi.

 

Třikrát denně

Modlitba Páně brzy po vzniku církve nahradila židovskou modlitbu osmnácti dobrořečení. Jeden z nejstarších křesťanských textů mimo Nový zákon, takzvaná Didaché, stanovuje, že by se Otčenáš měl křesťan modlit třikrát denně. I v tom je vidět, že se raná církev začínala postupně odpoutávat od židovského bohoslužebného pořádku a od vazby na synagogy. Na základě toho se pak Otčenáš dostal jednak do liturgie slavení mše svaté, ale také do denní modlitby církve, kterou se pravidelně každý den modlí například řeholníci v klášteře.

Velmi blízkou souvislost má Otčenáš také se svátostmi křtu a biřmování. Bývalo zvykem, že katechumenům, tedy těm, kteří se připravovali na přijetí křtu, byl Otčenáš symbolicky předáván jako znamení jejich kroku na cestě ke křtu. Je potěšující, že se v katolické církvi v posledních desetiletích předávání Otčenáše vrátilo do liturgie postní doby v souvislosti s přípravou katechumenů a bývá dnes alespoň u dospělých, kteří se na křest připravují, slaveno podle vzorů z prvního tisíciletí křesťanské církve.

 

Volání k Otci

Na samotném počátku modlitby Otčenáš oslovujeme Boha jako Otce. To není v žádném případě samozřejmé. Znamená to velké vyznání, že se cítíme jako jeho děti. Katechismus k tomu říká: „Můžeme vzývat Boha jako Otce, protože nám to zjevil jeho Syn, který se stal člověkem, a protože nám ho dává poznat jeho Duch. Co člověk nemůže poznat ani andělské mocnosti pochopit, totiž osobní vztah Syna k Otci, na němž Duch Syna dává účast nám, kteří věříme, že Ježíš je Kristus a že jsme zrozeni z Boha.“

Přiznání se k Otci s sebou nese ale zároveň velký závazek. „Tento nezasloužený dar přijetí za děti od nás vyžaduje trvalé úsilí o obrácení a nový život,“ upozorňuje Katechismus a dodává: „Když nazýváme Boha ‘naším Otcem’, je třeba, abychom si vzpomněli, že se máme chovat jako Boží děti. Nemůžete nazývat svého Otce Bohem veškeré dobroty, jestliže zůstává vaše srdce kruté a nelidské.“ Už v prvním slově modlitby Otčenáš se tedy skrývá závazek toho, kdo se modlí, jednat v duchu dobra, pravdy a lásky.

 

Sedmero proseb

Text Otčenáše obsahuje sedm proseb. Každá z nich by vydala nejméně na vlastní knihu, protože se dotýkají těch nejzákladnějších skutečností víry. První prosba, tedy „posvěť se jméno tvé“, v sobě vlastně obsahuje všechny ostatní, protože posvěcování Božího jména je to samé jako uskutečňování Boží vůle na zemi. A co je Boží vůlí, to vyjadřuje dobře šest dalších proseb.

Prosba „přijď království tvé“ odkazuje v první řadě na křesťanskou víru v příchod Krista na konci času. Zároveň ale zavazuje k tomu, již nyní příchod Božího království na světě připravovat. Katechismus k tomu říká: „Tato touha však neodvrací církev od jejího poslání na tomto světě, ba naopak, více ji zavazuje.“ „Buď vůle tvá,“ modlíme se dál v Otčenáši. Tím se odkazuje k tomu, že ani v tomto světě, tím méně pak na věčnosti nejsou věci svěřeny zcela do naší moci a kontroly. Je to Boží vůle, která vždy přesahuje tu lidskou. Proto také i Ježíš sám, když se modlil v Getsemanské zahradě, zakončoval svou modlitbu slovy, kterými by měla být alespoň pomyslně zakončena každá naše modlitba: „Ne má, ale tvá vůle se staň.“

 

Charita i odpuštění

V další prosbě Otčenáše jde o chléb. Archaické slovo „vezdejší“ znamená asi tolik, jako každodenní. Zde tedy prosíme Boha o svou každodenní obživu, vědomi si toho, že všechno dobré pochází z jeho rukou. V této prosbě je ale zároveň obsažena povinnost soucitu a starosti s těmi, kteří chléb nemají. „Skutečnost, že existují lidé, kteří mají hlad pro nedostatek chleba, odhaluje jinou hlubinu této prosby,“ upozorňuje Katechismus. V této prosbě je zakořeněna celá křesťanská charita a skutky milosrdenství.

Prosba o zbavení hříchů je v první řadě jejich vyznáním. Uvědomujeme si, že jsme zhřešili a že potřebujeme odpuštění od Boha. Ale to není všechno. Zároveň si uvědomujeme, že i jiní zhřešili proti nám a stejně tak, jako si vyprošujeme odpuštění, tak ho také nabízíme. Bez tohoto kroku odpuštění vůči druhým nemůžeme doufat, že by bylo odpuštěno nám. V této prosbě jsou tedy ukryty všechny mezilidské vztahy a křesťanská láska, kterou jsme jedni druhým zavázáni.

 

Zbavit se moci zla

Poslední dvě prosby Otčenáše se týkají pokušení a zla. Pokud prosíme Pána, aby nás neuvedl v pokušení, vyjadřujeme tím sami závazek, že se budeme podle svých sil snažit pokušení se vyhýbat. V této prosbě je tedy zakořeněná celá křesťanská etika a morálka.  Zároveň si ale uvědomujeme, že se hříchu a bídě světa nemůžeme nikdy zcela vyhnout. Proto poslední prosba Otčenáše zní „zbav nás od zlého.“ Katechismu ji vysvětluje: „Když prosíme, abychom byli osvobozeni od zlého, modlíme se zároveň o to, abychom byli zbaveni všeho přítomného, minulého i budoucího zla, jehož je ďábel původcem a podněcovatelem. V této poslední prosbě církev přednáší Otci všechnu bídu světa. Církev zároveň s osvobozením od všeho zla, jež doléhá na lidstvo, naléhavě prosí o cenný dar míru a o milost vytrvalého čekání na Kristův návrat.“

Poslední slovo v modlitbě je pak: „Amen!“ To pochází už ze Starého zákona a bývá překládáno jako. „Tak se staň!“ Vyjadřujeme tím to, že jsme se ztotožnili s obsahem modlitby, včetně jejich vnitřních a hlubších významů, a že se chceme zasadit o to, aby byla v našem životě uskutečněna. To je v případě Otčenáše skutečně zásadní.

  

Text modlitby Otčenáš

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení,

ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test