český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Šperky z duší. A s duší…

Život Andrey Balharové (na snímku) se doslova točí kolem pneumatik. Zatímco v Česku se svým mužem před pár lety krok za krokem vybudovali trh s dětskými odrážedly, na Bali, kde s rodinou už třetím rokem žije, pomáhají růst značce ARTcycleBALI, pod níž vznikají nevšední šperky z vyhozených pneumatik. Přátelsky jim říkají „Popelky“.

 

Začneme pěkně od začátku. Jak jste se na Bali vlastně dostali?

Nepřilákaly nás sem ani pláže, ani podnebí, ale Green School, unikátní mezinárodní škola v džungli. Přáli jsme si, aby děti, kterým v té době bylo osm a jedenáct let, získaly dovednosti a zkušenosti, ze kterých budou čerpat celý život, na čas jsme se rozhodli vystoupit z rigidního školského systému. Vedle balijské školy průběžně skládají srovnávací zkoušky na české základní škole. Všichni kolem nás si tehdy klepali na čelo, my jsme ale toho šíleného rozhodnutí nikdy ani na chvíli nelitovali. Troufám si říct, že Green School je jednou z nejpokrokovějších škol na světě.

 

 

Je zdejší život takový, jak jste si ho představovali?

Jedna věc je sem přijet na dovolenou a jiné je tu dlouhodobě žít s dětmi. Člověk se musí připravit na hustý provoz, tropické nemoci přenášené komáry, riziko vztekliny, jedovaté hady (antisérum tu seženete jen stěží), činnou sopku nebo pravidelná zemětřesení. Ačkoli je Bali nejbohatším indonéským ostrovem, pořád je to rozvojová země v jihovýchodní Asii a tomu odpovídá i balijské zdravotnictví. Je to život trochu na hraně, který mě jako matku drží stále ve střehu. Musím ale říct, že se nám Bali rychle dostalo pod kůži: žijeme tu skromně, děti jsou mnohem pokornější a váží si věcí, které v Čechách považovaly za automatické. Taky jsou angažovanější – nemyslí jen na sebe a jsou vnímavější k tomu, co se kolem nich děje. Kdysi jsme měli Bali za takový ten pohlednicový ráj, hned po příjezdu nás ale šokovalo, jak trpí znečištěním, hlavně v období dešťů, kdy řeky všechen odpad vyplavují do moře. Řešení je díky žalostnému odpadovému hospodářství v nedohlednu. Existují ale první vlaštovky a my jsme se s jednou z nich rozhodli spojit síly.

 

Kdo přišel s nápadem vyrábět šperky a další doplňky z pneumatik?

Za nápadem dát nový život nepotřebným pneumatikám stojí pár, designérka Blanka z Katalánska a její partner Pat, balijský výtvarník, který odjakživa pracoval s recyklovanými materiály. Pat tímto způsobem bojuje s jedním z hlavních problémů dnešního Bali, hromadícím se odpadem, který buď končívá na skládkách, ve vodních tocích nebo se podomácku pálí. Já a můj muž už léta distribuujeme dětská odrážedla a k pneumatikám tak máme celkem blízko, takže nás tato myšlenka okamžitě nadchla. Od Blanky a Pata jsme si, nejprve pro sebe, koupili několik náramků a náušnic, a postupně je od nás jako dárek dostali také naši příbuzní a kamarádi. Velmi brzy jsme propadli kouzlu těchto „Popelek“ – černých šperků s neuvěřitelně jemnými detaily, za jejichž vznikem nestojí stroje, ale jen ruce, nůžky, palice a šídla. Podnikání Blanky a Pata s naší finanční pomocí postupně začalo růst a brzy založili manufakturu, ve které dali na místní poměry velmi dobře placenou práci dvaceti pěti lidem. Z každého z nich udělali umělce, který přispívá k očistě ostrova Bali.

 

Máte vlastní dílnu? A jak vypadá balijská „pracovní doba“?

Naše dílna se nachází v Ubudu, což je kulturní a spirituální centrum ostrova. Na Bali je šestidenní pracovní týden, volno je jen v neděli. Obecně jsou Balijci velmi pracovití a činorodí lidé. U nás pracujeme podle počtu objednávek, ve dnech, kdy se nekonají žádné náboženské obřady, a také podle počasí. Na pracovní době nijak nebazírujeme.

 

 

Kdo jsou vaši zaměstnanci?

Drtivá většina je z Bali, zbytek pochází ze sousední Jávy. Mezi našimi umělci najdete zneužívané matky, které se ocitly díky místní patriarchální společnosti na jejím okraji, vdovy, ale i mladé kluky, kteří se vrátili z vězení, protože si tu neuváženě dali jointa. V dílně ARTcycleBALI se neptáme na minulost, ale dáváme druhou šanci těm, kteří se chtějí něčemu novému naučit a práci by jinak sháněli stěží.

 

Kde berete pneumatiky, ze kterých se šperky vyrábí?

Blanka s Patem duše a pláště pneumatik nakupují na místních skládkách. Pečlivě je vybírají, protože ne každá pneumatika je pro výrobu našich šperků vhodná. Nejlepší jsou duše autobusů, náklaďáků a traktorů, protože jsou nejjemnější. Pak přichází na řadu jejich důkladné mytí, sušení na slunci a stříhání materiálu na větší kusy.

 

Co se týká ručních prací, jak na tom Balijci jsou?

Balijci jsou neuvěřitelní řemeslníci. Málokde na světě najdete tak zručné řezbáře, kameníky nebo třeba košíkáře. Vyhlášená je i balijská batika. Místní umí nádherně zpracovat tradiční materiály, vždy ale hledají levnější a dostupnější cesty. Zároveň už pochopili, že cizinci, kteří s nimi na Bali žijí, stejně jako turisté dnes raději sáhnou po udržitelných nebo recyklovaných materiálech. Svou nabídku tak přizpůsobují poptávce.

 

Je známo, že Indonésie s odpadem typu plast, guma a podobně neumí moc zacházet. Pomáháte také s osvětou, aby místní lépe porozuměli důsledkům hromadění odpadu na ostrově?

Člověk by řekl, že hromadění odpadu na Bali povede k prudkému poklesu turistického ruchu, který je v současné době hlavním zdrojem příjmů. Čísla tomu zatím nenasvědčují, takže místní nemají žádný pádný důvod ke změně. Bali je stále oblíbenou destinací, a to především pro Australany. Blanka a Pat se účastní řady festivalů a pravidelně pořádají workshopy, kde lidem ukazují, co všechno jde z pneumatik vyrobit. A to i přesto, že se občas najdou tací, kteří se nenechávají jen inspirovat, ale snaží se jejich výrobky co nejvěrněji okopírovat. Pak už jde jen o parazitování. Je ale potřeba dodat, že v takových případech stojí za neumětelskými kopiemi většinou cizinci, ne místní – to jsou mírumilovní hinduisté, pro které karma není prázdné slovo.

 

Než se na skládce rozloží obutí vozidla nebo kola, trvá to desítky, ne-li stovky let. Pneumatiky jsou díky své trvanlivosti a množství jednou z největších hrozeb životního prostředí. Jak to vypadá, když se na Bali kupí?

Když se občas jedeme podívat za dětmi do školy, která se nachází ve vnitrozemí, vidíme po cestě jednu novou divokou skládku za druhou. Dříve jsme z toho byli znechucení, dnes jsme na to zvyklí, takže už nám to nepřipadá tak odporné jako hrozně smutné. Rozhodneme-li se o víkendu jet na výlet k moři, pečlivě zvažujeme, na kterou stranu ostrova se vydat. Mořské proudy v průběhu roku mění směr a všechen ten nepořádek, který z ostrova teče řekami do moře, proudy neúprosně vracejí zpátky na břeh. Jednorázové čištění pláží sice na okamžik pomůže, ale rozhodně neřeší problém jako takový. Odpad se jednoduše nesmí dostat do řek. A k tomu je v prvé řadě zapotřebí neustálá osvěta, vzdělávání, třídění a recyklace odpadu. Jen to, co se znovu použít nedá, by mělo končit ve spalovnách, ale těch je tu nedostatek.

 

 

Takže Bali není zase takový ráj, za který ho turisté považují?

Nechci generalizovat a nerada bych se někoho dotkla, ale masová turistika se odehrává hlavně nedaleko letiště na jihu ostrova, který má někdy se skutečným Bali málo společného. Najdete tam luxusní resorty podobné těm v Turecku nebo Egyptě a kolem těch je víceméně čisto. Na Facebooku a Instagramu pak Bali vypadá jako čistý tropický ráj. Vydejte se ale na skútru na sever mimo hlavní tahy anebo na pláž v období dešťů a pochopíte.

 

Vraťme se zpět ke šperkům. Jak vypadá jejich výroba?

Když je připravený čistý materiál, začíná mravenčí ruční práce – rýsování, kreslení, dlabání, stříhání a šití. Blanka a Pat navrhnou motivy a připraví lidem v dílně šablony. Podle nich pak zaškolení řemeslníci postupují. Samozřejmostí je, že každý hotový šperk nebo doplněk projde Blance nebo Patovi rukama – jsou to poctivci a chtějí se ujistit, že každý výrobek je podle jejich představ. Na ruční výrobě a podpoře místních si zakládáme, takže ručně vyráběné jsou i stříbrné háčky náušnic a šperkovničky z bambusových listů. Používáme i jiné recyklované materiály – cedulky s logem ARTcycleBALI jsou z recyklovaného papíru. Provázky, kterými je připevňujeme, už taky něco zažily. A vnitřní strany tašek šijeme ze zbytků krajek a sarongů nebo z již nepotřebných plátěných plachet.

 

 

Zdá se, že vymýšlíte stále nové a nové věci…

Postupně rozšiřujeme sortiment – k náušnicím, náramkům, náhrdelníkům a obojkům přibývají pásky, kabelky, obaly na laptopy, batohy. A tím rozhodně nekončíme, myslíme i na interiérové doplňky a další oblasti, kde duše a pláště pneumatik mile překvapí. Díky pečlivému čištění nijak nezapáchají ani nešpiní, vypadají jako kožené, ale ze zvířat rozhodně nejsou. Každý kousek je originál – jednak jde o ruční a ne masovou strojovou výrobu a co hlavně: každá duše je jiná. Mně osobně se líbí, když se na kabelce objeví nějaká přiznaná patina. Třeba část výrobního čísla nebo jiná vtipná stopa, která ukazuje, že jde o pneumatiku. Za materiál se nestydíme, jsme na něj pyšní!

 

Kde a jak si mohou zákazníci vaše zboží koupit?

S prodejem v České republice jsme začali teprve před nedávnem, koncem roku 2018, kdy jsme zprovoznili e-shop. Postupně nás do své nabídky zařazují jak velcí hráči na trhu šperků, tak malé designérské butiky, které se orientují na slow fashion. Na jaře a v létě se zúčastníme několika festivalů, kde si lidé budou moci naše šperky vyzkoušet a koupit. Ve skutečnosti totiž vypadají mnohem lépe než na fotkách – jsou velmi příjemné, dobře sedí a navíc je to něco nového a přitom starého. Teoreticky by tedy měly nosit štěstí.

 

Jaké aktuální úkoly před vámi dnes stojí?

Momentálně hledáme pro naši značku vhodnou ambasadorku nebo ambasadora, ale jsme příliš vybíraví – nechceme ARTcycleBALI spojit s nějakou mainstreamovou celebritou, ale s někým, komu na přírodě záleží podobně jako nám. A s kým je taky trochu zábava!

 

Autorka: Monika Valentová, Foto: archiv ARTcycleBALI 

Tags:

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test