český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Tomáš  Talián

ČLÁNKY

V sobotu sloužím Bohu

Protináboženská represe komunistického režimu nabývala různých podob. Zvláště silně jí byli vystaveni například adventisté, kteří z náboženských důvodů odmítali pracovat v sobotu a také měli problém s vojenskou službou. Jedním z příkladů může být kazatel Rudolf Duda, který tuto represi zažil na vlastní kůži.

 

Rudolf Duda se narodil 25. května 1929 v Košicích. Měl dva mladší bratry – Dezidera a Emanuela. Všichni tři působili jako kazatelé adventistické církve. „Když mi bylo šest let, maminka se stala adventistkou. Slyšel jsem tenkrát, jak se jí členové ptali: ‚Sestro Dudová, co by sis přála, aby z těch chlapců bylo?‘ Tenkrát řekla: ‚Kdyby dal Pánbůh, aby byli kazatelé.‘ To se jí splnilo, Rudolf vystudoval adventistický seminář v Praze.

 

Přichází zákaz

V roce 1950 však přišel zákaz adventistické církve a s ním i uzavření školy biblických studií v Krči. Rudolf Duda (na snímku) se po roce studií vrátil zpátky do Košic. Zde hledal zaměstnání, kde by nemusel od pátku odpoledne do soboty odpoledne pracovat, v té době totiž adventisté dodržují biblický den klidu. Tuto práci našel u Spišských železnorudných dolů, kde již pracovalo několik bratrů adventistů.

Na podzim 1951, necelý rok po nástupu do dolů, přišel Rudolfovi Dudovi povolávací rozkaz k leteckému útvaru v Levoči. Odhodlání sloužit v sobotu pouze Bohu se u tehdejších velitelů nesetkávalo s pochopením. „Měli jsme cvičení. Nepřítel je naproti v zákopech. Všichni do rojnice, bodák, řev, hudba a zteč na německé panáky. Nabrat je a vyhodit, nabrat a vyhodit... Já si říkám, tak tohle ne, a odhodil jsem pušku do zákopu. Přišel velitel a volá: ‚Duda neblázněte!‘ ‚Já nemůžu!‘ odpověděl jsem. Než jsem šel do prezenční služby, tak jsem přemýšlel, kde je má hranice. Já jsem si ji posunul tak, že tu zbraň vezmu, budu ji mít, nebudu z ní střílet. Ale když přišlo tohle, tak jsem zjistil, že ani cvičit nemohu. Hned si mě vzali do parády a zavřeli mě.“

 

Krutá vazba

To se několikrát v různých podobách opakovalo. Nakonec ho poslali do košické vojenské věznice. Bez jakýchkoli informací, co s ním bude dál, byl vsazen na samotku. „Dostal jsem dvě prostěradla. Přišel jsem na celu a říkám si, co teď udělám? Už vím, dám jedno prostěradlo na stůl. Bude jako ubrus. Tak jsem si vzpomněl, jak to bývalo doma. Přišel pátek, bylo uklizeno, na stole ubrus, maminka vzala zpěvník a tenkým hláskem zpívala.“

Rudolf Duda byl odsouzen vojenským soudem za neuposlechnutí rozkazu na tři roky nepodmíněně. Jeden z nejhorších zážitků z věznice byl takzvaný Týden proti reakci: „Týden proti reakci byl proti těm, co byli politicky aktivní. Dozorci nečekaně přišli v noci s karabáči, a jak tam byly třípatrový postele, tak všechny mlátili a vyháněli je ven. Tam dělali dřepy a k zemi a svítily na ně barevné reflektory. Padal sníh a já se na to koukal z okna a viděl, jak jeden starý člověk nemůže a druhý mladý mu pomáhá, aby to vydržel…“

 

 

My vás naučíme makat

Prošel několika věznicemi s tvrdým režimem. Jednoho dne zavolal velitel tábora a ptal se, zda Rudolf Duda pracuje v sobotu. Když zjistil, že ne, tak ho převelel do tábora Eliáš. Jednoho dne si nechal vězněného předvolat: „Vstoupil jsem do kanceláře zrovna před jeho stůl. On říká: ‚Duda, tak vy nebudete dělat, ano?‘ Říkám: ‚Pane veliteli, já jsem kvůli tomu odsouzen. Já jsem nikdy v sobotu nepracoval. Já nemohu, je to moje zásada.‘ ‚Kvůli tomu vás sem poslali. Toto je výchovný ústav. My vás tu musíme převychovat a vy budete makat jako hodinky. Já vám ukážu‘ – a ukázal mi, abych šel ven. Já si říkám, že ven nepůjdu, to by vypadalo, jako že souhlasím s tím, že půjdu v sobotu dělat. On tedy říká bachaři: ‚Jděte do skladu, přineste šlauchy a dejte do toho železo. Já ho naučím makat!‘ Pořád mi ukazoval, abych šel ven. Já nešel, nemohl jsem. Vyskočil od stolu, chytil mě, fackoval a řval. Já si říkal Pane, až přinesou ty šlauchy a budou mě mlátit, prosím tě, pomoz mi. Jak řval, tak se najednou chytl za vlasy, vyběhl ven, řval a řval a šel lágrem pryč.“

 

Obrácený vrah

Ve vězení se adventisté scházeli k „biblickým studiím“. Například na Nikolaji jim k tomuto účelu sloužil sklad uhlí v kulturáku. „Bibli jsme tam neměli. Každý vzpomínal, co si pamatuje, a dávali jsme to dohromady.“ Tímto způsobem seznamovali s Biblí i další vězně, kteří projevili zájem. Když pak vedení tábora zjistilo, že se adventistům podařilo přivést na víru vraha a kriminálního vězně Matyáše, rozhodlo se adventisty rozdělit do různých táborů. „Pokud vím, byl Matyáš vrahem. Zabil hajného a byl za to odsouzen. Jak se s námi seznamoval, tak se měnil, byl jiný a chtěl být adventistou. To se samozřejmě rozprsklo a každého poslali na jiný lágr a už jsme o Matyášovi neslyšeli. Jenom vím, že myslím bratr Bláha po dvou letech slyšel, že tam někde je a každou sobotu stojí mezi ostnatými dráty… sám, bez křtu. Až potom se nechal pokřtít. To bylo takovou posilou, když to člověk slyšel.“ Po vypršení trestu byl Rudolf Duda propuštěn do civilu. V roce 1965 získal státní souhlas k činnosti biblický pracovník – kazatel, kterou chtěl vždy vykonávat. Dostal na starost Moravské Slovácko, kde sloužil do května 1969, než byl přeložen jako učitel a preceptor do biblického semináře. Od roku 1970 sloužil jako kazatel adventistického sboru na pražských Vinohradech, kde i po odchodu do důchodu v roce 1989 dál aktivně působil.

 

Lenka Hradilková Králová, Foto: archiv Paměti národa

Partneři

Diamant Expo

Tomáš Talián

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test