český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Tomáš  Talián

ČLÁNKY

Přání jedné dívky

Vltava je řeka krásná a poetická. Její koryto se vine krajinou romantickou, tajemnou, divokou i klidnou, malebnou a místy velice dramatickou. Jedno z nejkrásnějších míst najdeme v jižních Čechách. Strmé skály jako by vyrůstaly přímo z vodní hladiny a pod jednou ze skal, v prudkém ohybu řeky, stačí zvednout hlavu...

 

Zříceniny, ruiny, zbytky kdysi celistvých lidských staveb, které postupem času zchátraly, protože o ně lidé přestali mít zájem, anebo poničené přírodními katastrofami či válečnými událostmi, ty všechny patří k cenným výpovědním důkazům o naší minulosti. I když jde většinou o torza, která už dávno nejsou udržovaná k lidskému přebývání, jako by odsouzená k postupnému zániku, přesto se stále a znovu stávají oblíbeným cílem výletníků, inspirací umělců i předmětem vědeckého zkoumání odborníků. A přestože slovo „zřícenina“ může označovat jakoukoli zchátralou stavbu, nejčastěji tímto termínem bývají označovaná torza byvších opevněných šlechtických sídel, jako byly hrady, hrádky, tvrze anebo později zámky. Každá z těchto zřícenin má svou nezaměnitelnou, osobitou minulost a v propojení s historií kraje nabývá značného významu. Současně dotváří ráz krajiny a většinou se stává výraznou dominantou charakteristického panoramatu – stačí jmenovat známé hrady jako Trosky neodmyslitelně spjaté s obrazem Českého ráje anebo nepřehlédnutelný Bezděz kralující Máchovu kraji.

 

 

Každý kraj v naší krásné zemi má bezpočet zřícenin, ať už známých a hojně navštěvovaných, anebo pozapomenutých, ale nikoli bezvýznamných a bez osobité zajímavosti. A každá tato zřícenina má nejen svou historii, svůj osud, svůj příběh, ale také svoje tajemství, které z ní činí neopakovatelný fenomén. Nejde jen o bílé paní, které za svitu měsíce bloumají po hradních ruinách, anebo o poklady ukryté hluboko v podzemí. Může to být skutečný příběh, který se kdysi odehrál za silnými zdmi hradu a předurčil jeho zkázu, nebo výjimečný host, který před dávnými lety hrad navštívil a jednou provždy určil jeho budoucí charakter anebo přímo osud. Hledání těchto tajemství a putování po jejich stopách může být dobrodružství, které lze podniknout bez jakéhokoli rizika, ale se zaručeným výsledkem, protože i když jde často jenom o pouhé zdi nebo kameny, lze se jich dotknout.

 

Bylo, nebylo

Před dávnými časy prý žil nedaleko Krumlova pohledný mladý muž, který byl chytrý a také velice dobře zaopatřený, ale nechtělo se mu do ženění. Rodiče nad ním užuž zlomili hůl, když tu jednoho dne mladík dorazil na toulkách hlubokými lesy až ke břehu Vltavy, kde chtěl napojit svého koně. A tam, pod vysokou skálou, spatřil dívku. Byla z prostého rodu, ale měla v sobě zvláštní kouzlo, které mladíka nutilo neustále na ni myslet. A tak se ke skále vracel znovu a znovu, zdálky ji pozoroval a nemohl se toho pohledu nabažit. A když si konečně dodal odvahy, požádal dívku o ruku. Ta souhlasila, ale s jednou podmínkou – chtěla, aby mladík dal na skále nad řekou vybudovat sídlo, ve kterém by mohli strávit klidný a bezpečný život nejen oni, ale i všechny další generace jejich potomků. Tak údajně vznikl hrad Dívčí kámen. Bylo, nebylo...

 

 

Dochovaná fakta

Zřícenina gotického hradu u městečka Křemže v okrese Český Krumlov se tyčí na skále nad soutokem Vltavy a Křemžského potoka v nadmořské výšce 470 metrů. Ostroh byl osídlený už v pravěku a ve starší době bronzové tady stálo opevněné hradiště únětické kultury, jak mj. nasvědčují nalezené předměty – například bronzové šperky, nádobí a nářadí. Později hradiště zaniklo, ale v roce 1349 vydal Karel IV. listinu, ve které se povoluje stavba hradu bratrům Joštovi, Petrovi, Janovi a Oldřichovi z Rožmberka. Že by jeden z nich byl onen mladík, který se dole pod skálou zamiloval?

 

V rukou Rožmberků

Prokazatelně stál v těchto místech hrad v roce 1383, ale tehdy byl uváděný pod německým názvem Maidstein. Rovněž je známo, že o rok později zde funkci purkrabího zastával Jindřich Kocovec ze Svržna. Také se ví, že Jindřich III. z Rožmberka, takto Oldřichův syn, na hradě v roce 1394 věznil zajatého krále Václava IV.; tehdy zde byl purkrabím Vojtěch z Kraselova. Když Jindřich zemřel, novým hradním pánem se stal Oldřich II. z Rožmberka. Když vypukly husitské války, celý hradní objekt postoupil Vilémovi z Potštejna; v roce 1420 hrad oblehla husitská vojska Jana Žižky, která dala Maidsteinu zabrat. Městečko v podhradí nevydrželo, ale hrad odolal a v roce 1426 se vrátil do rukou Oldřicha z Rožmberka. V druhé polovině 15. století došlo k významnému posílení hradní bezpečnosti, v roce 1470 žilo na hradě dvacet čtyři střelců a dochované záznamy uvádějí inventář arzenálu čítající dvě měděné tarasnice, dvacet jedna kulí do tarasnice, patnáct píšťal, kopu kulek do těchto píšťal, jednu houfnici, třicet kop šípů, dva sudy střelišť, deset pavéz a tři soudky střelného prachu. Poslední hradní pán této epochy byl Petr z Rožmberka.

 

 

Rožmberská podoba hradu

Za Petra z Rožmberka byl hrad poměrně složitý komplex obsahující vcelku pohodlné jádro se dvěma paláci, obehnané parkánem, dále hospodářské předhradí, pochopitelně bytelné opevnění a latrán (neboli opevněná část osady či městečka, která bezprostředně sousedí s hradem, dnes obvykle nazývaná podhradí) na úpatí kopce. Nejvýše bylo umístěné hradní jádro a paláce mezi sebou svíraly nádvoří, jež bylo uzavřené a vstupovalo se do něj průjezdem ve středu východního paláce. Paláce byly třípatrové, každé patro mělo tři místnosti s velkými okny, ta však směřovala – především z bezpečnostních důvodů – pouze dovnitř do nádvoří. A protože hradní páni museli dbát také na záležitosti duchovní, součástí hradu byla rovněž arkýřová kaple s žebrovou klenbou. Předhradí mělo tvar trojúhelníku, kterému dominovala okrouhlá věž vybudovaná na skále ve východním cípu. Přístupová cesta byla opevněná a zaštítěná dvěma masivními bránami. Třetí bránou se vcházelo do předhradí, naopak první brána byla propojená s parkánovou zdí lemující hradní jádro. Kdo navštívil zříceninu hradu Helfenburk u Bavorova, velice snadno postřehne určitou systémovou podobnost hradního jádra. Možná že i tenkrát se šetřilo za plány, a tak Rožmberkové použili důmyslně navrženou koncepci dvakrát.

 

Začátek konce

Časem přibyly v rámci hradního opevnění ještě na severní straně parkánu dvě dělostřelecké bašty, třetí byla vybudovaná na jihu pod třetí bránou. Hrad byl připravený na nájezdy, ať už šlo o jakéhokoli nepřítele, a v případě Dívčího Kamene se jedná pravděpodobně o jedno z nejstarších obranných zajištění před dělostřelbou na našem území. Ovšem osud je nemilosrdný, a přestože hrad odolal husitskému obléhání a všemožným dalším nebezpečím, už v roce 1541 se o něm píše jako o pustém sídle. 

Dnes patří zříceniny hradu k městysu Křemže a jsou celoročně přístupné, tedy za denního světla. Po setmění se zavírá. Okolo hradu vede červeně značená turistická cesta, určená pro poutníky z Boršova nad Vltavou do Zlaté Koruny. Výletníci milující vlak se mohou vydat po žluté z železniční zastávky v Holubově. A vyznavači cestování na dvou kolech mají k dispozici cyklotrasu č. 1127, která vede ze Zlaté Koruny do Holubova anebo obráceně, jak se komu hodí. Šťastnou cestu!  

 

Text a foto: Magdalena Wagnerová

Partneři

Diamant Expo

Tomáš Talián

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test