český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Oběť za svobodu slova i národa

Čin Jana Palacha, který se upálil na protest proti okupaci Československa a proti nastupující normalizaci, je dobře známý. Letos si od tohoto okamžiku připomínáme padesát let. Možná se při té příležitosti stojí podívat na některé méně známé souvislosti Palachovy oběti a následných událostí.

 

„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku...“ napsal Jan Palach před tím, než se na horním konci Václavského náměstí polil hořlavinou a zapálil. Půl století uběhlo od jeho protestu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a proti nastupující normalizaci, která opět začala omezovat občanské svobody, které si vydobylo pražské jaro.

 

Typický životní příběh

Životní příběh Jana Palacha se až do 16. ledna 1969 nelišil ničím zásadním od osudů řady jeho vrstevníků. Vyrůstal ve Všetatech u Mělníku, v městečku vzdáleném necelých padesát kilometrů od Prahy, kde se 11. srpna 1948 narodil v soukromém sanatoriu.

Po maturitě chtěl Jan Palach studovat historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ačkoli přijímací zkoušky složil dobře, pro velký počet uchazečů nebyl přijat. Zapsal se proto ke studiu zemědělské ekonomie na Vysoké škole ekonomické. Přestože to nebyl jeho vysněný obor, složil za dva roky studia na této škole šestnáct zkoušek a zapojil se do tamního studentského života.

Na VŠE zažil také období pražského jara, které pro něho znamenalo zásadní životní zlom. Již předtím se sice zajímal o politiku, v roce 1968 se však jeho zájem o věci veřejné ještě vystupňoval. V létě roku 1968 potkaly Palacha dvě zprávy, jedna radostná a jedna šokující. Nejprve se dozvěděl, že byl schválen přestup na jeho milovanou Filozofickou fakultu, a o čtyři dny později přišla invaze cizích vojsk.

 

Další pochodně

Z pramenů vyplývá, že Jan Palach delší dobu přemýšlel o radikálním činu, který by vyburcoval veřejnost k odporu. Zvažoval různé formy protestu. Dokládá to zejména jeho návrh na obsazení hlavní budovy Československého rozhlasu a vysílání výzvy ke generální stávce, který na počátku ledna 1969 poslal studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi na shromáždění studentů Filozofické fakulty UK v Praze.

Dokument byl nedávno objeven ve spisu Státní bezpečnosti, která jej zabavila na počátku sedmdesátých let v archivu Univerzity Karlovy. V dopisech, které před činem rozeslal, uvedl, že je členem skupiny, která se rozhodla pro sebeupálení, aby probudila veřejnost z letargie. Vznesl dva požadavky související se svobodou slova – zrušení cenzury a zákaz rozšiřování Zpráv, které vycházely od konce srpna 1968 jako tiskovina okupačních vojsk. Žádal, aby lidé zahájili na podporu těchto požadavků časově neomezenou stávku. Pokud by nebyly požadavky do 21. ledna 1969 splněny, měly vzplanout „další pochodně“.

 

Jako buddhisté ve Vietnamu

„V době, kdy jsem jmenovaného viděl hořet, plameny již byly tak mohutné, že jsem viděl spoře jen jeho výraz v obličeji. Než jsem však mohl něco podniknout, jmenovaný hořící mladík přeběhl vzdálenost od zdi pod Muzeem k zábradlí do blízkosti mého vozidla, přeskočil zábradlí od chodníku a kolem mého vozidla a vozidla MB 1000, které stálo po mé levé ruce, se přeřítil do vozovky a zaběhl za elektrickou pouliční dráhu, která v tuto dobu projížděla ve směru odspodu Václavského náměstí k Muzeu,“ vypověděl jeden z očitých svědků Palachova protestu. Palacha svými kabáty uhasili kolemjdoucí lidé a do nemocnice ho odvezla kolemjedoucí sanitka Ministerstva vnitra. Přijat zde byl v 14,45 hodin. Když byl odvážen do nemocničního pokoje, zdůrazňoval zdravotním sestrám, že není sebevrah, ale že se zapálil na protest – podobně jako buddhisté ve Vietnamu.

 

Nikdo k němu nesmí

Již za několik hodin po Palachově činu byla klinika obležena novináři, kteří se domáhali informací o jeho zdravotním stavu. Vedoucí oddělení popálenin Jarmila Doležalová proto rozhodla o uzavření kliniky a návštěvu povolila pouze Palachově matce a bratrovi Jiřímu.

Do pokoje nevpustila ani vyšetřovatele Veřejné bezpečnosti, kteří chtěli zjistit podrobnosti o potenciálních Palachových následovnících. Převzala od nich pouze kotoučový magnetofon, na který měly být nahrány případné Palachovy výpovědi. Dne 19. ledna 1969 v 15,30 hodin konstatovali lékaři smrt Jana Palacha. Večer bylo jeho tělo převezeno do budovy Soudního lékařství, kde se podařilo sochaři Olbramu Zoubkovi tajně sejmout posmrtnou masku (na snímku).

 

Co je nejvyšší hodnota?

Palach byl evangelík, na jeho pohřbu hovořil evangelický farář Jakub Trojan, který řekl: „V tomto cynickém století, v němž nás často děsí druzí, a my opět děsíme je, a v němž se mnohdy lekáme, jak jsme všichni vnitřně malí, on nás přivedl k tomu, abychom se ptali otázkou, která z nás může učinit velké lidi: Co jsem udělal já pro druhé, jaké je mé srdce, za čím jdu, čemu sloužím, co je pro mne nejvyšší životní hodnotou?“

 

Autoři: Petr Blažek a Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test