český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Založení břevnovského kláštera

Břevnovský klášter je jednou z nejvýznamnějších sakrálních památek nejen Prahy, ale i celé republiky, je to klášter s obrovskou historickou tradicí, která se pyšní mnoha prvenstvími. A jeho počátky jsou bezprostředně spjaté s osobou velkého světce a pražského biskupa svatého Vojtěcha.

 

S břevnovským klášterem se pojí mnoho „nej“ – je to nejstarší mužský klášter na našem území, jeden z mála dosud funkčních klášterů na světě, který může s hrdostí hledět na více než tisíc let nepřetržité tradice, ale také třeba místo s nejstarší tradicí vaření piva v Čechách. V jeho historii se nachází mnoho zajímavého jak v dobách starších, tak i v dobách nových – o jeho opatovi Anastázu Opaskovi hovoříme na jiném místě v tomto čísle. Zde se ale podíváme na samotné počátky kláštera a osobu jeho zakladatele – svatého Vojtěcha.

 

Vojtěch Adalbert na studiích

Vojtěch, pozdější biskup pražský a světec, pocházel z rodu Slavníkovců se sídlem na Libici, kde se narodil zřejmě kolem roku 955. Původně byl Vojtěch předurčen pro světskou dráhu, teprve poté, co byl těžce nemocný zaslíben rodiči Bohu, bylo rozhodnuto, že se stane duchovním. Změna životní perspektivy byla podnětem k rozhodnutí rodičů vyslat Vojtěcha ke studiu na katedrální škole v Magdeburku. Tady byl Vojtěch biřmován biskupem Adalbertem, podle kterého přijal i své biřmovací jméno.

Zde je mimochodem kořen jednoho oblíbeného nedorozumění, latinské Adalbertus, tedy Adalbert, není překladem českého jména Vojtěch, jak se někdy chybně uvádí – svatý Vojtěch, nejvýznamnější z církevně činných Vojtěchů, byl zkrátka prostě nositelem obou těchto jmen, a tak došlo v běžném užívání k jejich spojení.

 

K biskupskému úřadu

Na magdeburské katedrální škole působili pravděpodobně i benediktini z kláštera na nedalekém Klosterbergu. Je tedy docela pravděpodobné, že se Vojtěch s benediktinským mnišstvím a jeho stylem života seznámil v době svých studií. Jeho budoucí obliba právě benediktýnských klášterů tomu ostatně také nasvědčuje.

Na přelomu let 980 a 981 se pro Vojtěcha mnoho změnilo – odchází jeho učitel Oktrik, údajně jeden z nejvzdělanějších mužů Evropy, umírá kníže Slavník a také arcibiskup Adalbert. Zřejmě v tomto roce tedy končí Vojtěch svá studia v Magdeburku a mladý klerik se vrací do vlasti. V Praze se stal jáhnem prvního pražského biskupa Dětmara a po kněžském svěcení členem svatovítské kapituly. Od počátku bylo ale zřejmé, že dobře vzdělaný, urozený a schopný kněz bude navzdory svému poměrně mladému věku předurčen pro vyšší posty.

Počátkem roku 982 zemřel první pražský biskup Dětmar a osud se pro Vojtěcha otevřel – 19. února 982 byl na Levém Hradci zvolen druhým pražským biskupem. K platnému převzetí biskupské hodnosti byla potřebná investitura z rukou římsko-německého panovníka a biskupské svěcení z rukou metropolity, mohučského arcibiskupa. Vojtěchova investitura se konala 3. června 983 ve Veroně, kde tehdy císař Oto II. dlel se svým dvorem; k Vojtěchovu biskupskému svěcení došlo asi 11. června 983 a jeho světitelem byl mohučský arcibiskup Willigis.

 

Biskup mnichem

Po návratu do Prahy se mladý biskup ujal svého úřadu. Všichni legendisté se shodují, že tak učinil velmi energicky, možná až příliš. Jeho svatým zápalem vedené úsilí o skutečnou christianizaci Čechů, které bylo provázeno i tvrdou kritikou pohanských praktik a nemravností, které kolem sebe viděl, záhy narazilo na odpor nejen aristokracie, ale i části domácího duchovenstva, které bylo dobře adaptované na volnější poměry. Představy o křesťanské společnosti v očích Vojtěchových a v očích šlechty a dalších mocných hráčů tehdejší společnosti byly natolik rozdílné, že se už koncem roku 988 Vojtěch rozhodl na pražský biskupský stolec rezignovat. Odebral se do Říma, aby tam svou rezignaci vložil do rukou papeže Jana XV., jak to požadovalo církevní právo. Zvažoval také poutní cestu do Svaté země, ale nakonec se raději rozhodl, že vstoupí do kláštera. A benediktini byli jasnou volbou. Vojtěch nejprve navštívil benediktinský klášter Monte Cassino, kde setrval jen krátkou dobu. Nakonec ale svůj duchovní domov v Římě nalezl – vstoupil do kláštera sv. Bonifatia a Alexia na římském Aventinu. Zde složil Vojtěch řeholní sliby 17. dubna 990 a byl to právě tento klášter, který se stal předobrazem našeho Břevnova.

 

Založení břevnovského kláštera

V době nepřítomnosti zastupoval Vojtěcha v pražské diecézi míšeňský biskup Volkold. To byla situace, která ale nebyla dlouhodobě udržitelná. Po jeho smrti proto vyslal český kníže Boleslav II. poselstvo do Říma, jehož úkolem bylo přimět Vojtěcha k návratu do Prahy. Nová volba biskupa totiž nepřicházela v úvahu, Vojtěch byl stále za pražského biskupa považován, i když na této funkci nelpěl. České poselstvo pod vedením Vojtěchova vychovatele Radly a Boleslavova bratra dorazilo do Říma někdy na podzim roku 992. Po jistém rozvažování Vojtěch vyhověl jejich prosbám a v pozdním podzimu roku 992 se vrátil.

Nevracel se ale do Čech sám. Kousek toho zbožného klidu, který prožíval v klášteře na Aventinu, si chtěl přivést s sebou. Proto s ním putovalo také dvanáct mnichů, v čele s budoucím opatem Anastasiem. Velmi krátce po návratu do Prahy došlo k události, která se navždy otiskla do duchovních dějin našeho národa: 14. ledna 993 byly posvěceny stavby břevnovského opatství, založeného „ke cti Matky Boží, svatého Benedikta a svatých Bonifatia a Alexia“. V tomto původním zasvěcení tak jasně vidíme přímou souvislost s Vojtěchovým „domovským“ klášterem na Aventinu, který byl také zasvěcen Bonifatiovi a Alexiovi.

 

Klášter jako křehký kompromis

Není vyloučené, že klášter začal být stavěn už v průběhu roku 992 a že jeho založení bylo chápáno jako součást knížecího vyjednávání českého poselstva s biskupem Vojtěchem v Itálii. Je to možná dokonce pravděpodobné, protože podle legend Vojtěch světí již stojící budovy, které asi nebylo možno vystavět tak rychle. V tomto pojetí by vznik břevnovského kláštera bylo tedy možné vnímat jako výsledek úsilí knížete a biskupa o „korektní kompromis“ mezi zásadně odlišnými názory na způsob křesťanské správy země – kníže dal biskupovi klášter, aby se mohl věnovat pěstování zbožnosti, která mu vyhovovala, ale zároveň možná předpokládal jistý shovívavější přístup, než měl Vojtěch dříve. Prvním opatem břevnovského kláštera se stal Anastasius, který s Vojtěchem přišel z Itálie.

 

Plané sliby šlechticů

Počáteční soulad mezi Boleslavem II., který byl skutečně velkorysým donátorem založení prvního mužského kláštera v zemi, a biskupem Vojtěchem zřejmě netrval dlouho. Také legendisty uváděné sliby českých předáků o nápravě mravů měly spíše podobu planých slov. Zklamaný Vojtěch se v druhé polovině roku 994 biskupského úřadu zřekl podruhé; tentokrát oklikou přes Uhry znovu odjíždí do Říma. Opět v aventinském klášteře zastihla také Vojtěcha zpráva o dobytí Libice a vyvraždění Slavníkovců 27. září 995. Již o rok později ale na římské synodě vystoupil mohučský arcibiskup Willigis s požadavkem, aby se Vojtěch vrátil do své diecéze a ujal se řádného výkonu biskupského úřadu. Vojtěch výzvy uposlechl, opustil podruhé klášter na Aventinu a v doprovodu lutyšského biskupa Notkera nastoupil cestu na sever. Předtím si však vymínil na papeži souhlas, že smí odejít na misijní cestu, pokud jej v Čechách nepřijmou. V Mohuči podle legendy Brunona z Querfurtu Vojtěcha zastihlo české poselstvo. Oběma stranám bylo okamžitě zřejmé, že návrat Slavníkovce Vojtěcha do Čech je ne-li nemožný, tedy alespoň nežádoucí.

 

Mučednická smrt a návrat

Na přelomu let 996 a 997 se Vojtěch tedy definitivně rozhodl odejít na misii k pohanům. Z Mohuče se vypravil do polského Hnězdna. Kníže Boleslav Chrabrý poskytl misionářům ozbrojený doprovod na cestu po moři až k hranicím země Prusů; dále již misionáři cestovali sami. Předpokládá se, že místem, kde Vojtěch a jeho druzi působili, se nacházelo na pobřeží Baltského moře, zvaném Sambie, dnes na území Ruska. Zde 23. dubna 997 končí Vojtěch mučednicky svou životní pouť ve věku asi jedenačtyřiceti let. Podle zpráv hagiografů po takové smrti již dlouho toužil. Vojtěchovy tělesné ostatky vykoupil od Prusů polský kníže Boleslav Chrabrý a uložil je v hnězdenské katedrále a v této souvislosti zde bylo zřízeno arcibiskupství; při návratu z válečného tažení do Polska dal český kníže Břetislav I. převézt Vojtěchovy ostatky roku do Prahy. Velký světec se tak vrátil do země, která ho nepřijala, ale které zanechal velké dědictví – v neposlední řadě právě v podobě břevnovského kláštera, který jako by měl být drobným odleskem Vojtěchova milovaného Aventina.

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270