31/2020

Z obsahu:

Nepusťte si hmyz pod kůži

Dlouho jsme žadonili o dostatek vody a letošní rok na ni není skoupý. Jenže s vodou v nivách a mokřadech je spojený poněkud masivnější výskyt komárů i jiného bodavého hmyzu. To se pak těžko v podvečer usedá k prostřenému stolu na verandě, či prochází se zahradou pod hvězdným nebem. Koho by bavilo se neustále ohánět a tím chránit tělo před svědivými štípanci.

Znáte krvelačné muchničky?

Nejde však jen o párty či zahradní posezení. Když je hezky, zamíříme k vodě. Pokud se u ní zdržíme, vyrojí se komáři, někdy i neodbytné černé mušky - muchničky. Ty se s námi nehodlají muchlovat, ale chystají se dobře nakrmit. Extrémně bolestivé štípance pak na těle poneseme i dva následující týdny.

Je třeba si uvědomit, že muchničky přenášejí i různá onemocnění včetně boreliózy či encefalitidy. Ne nadarmo se jim říká létající klíšťata. Jsou natolik dravé, že je většinou neodradí ani repelent, proto jedinou obranou proti nim je oblečení zahalující celé tělo.

Reakce na štípnutí

Každé štípnutí zákonitě provází reakce organismu. Postižené místo může jemně otéct, zčervenat, ale zejména velmi svědí a někdy až bolí. Imunita se vyrovnává s cizorodými látkami, kterými si hmyz upravuje naši krev, aby jí dokázal vypít co nejvíce během chvilky. Například sliny komára obsahují pro naše tělo neznámé bílkoviny, na které můžeme mít slabší či silnější reakci.

V případě silnější reakce nemusíme mít nutně alergickou reakci na bílkoviny ve slinách komárů. Více dní trvajícím otokem či bolestivostí mohou trpět lidé se sníženou imunitou nebo citlivější pokožkou a malé děti. "Čím lépe funguje imunitní systém, tím mírnější jsou i jeho případné alergické projevy," říká Ing. Adrián Doboly z biotechnologické společnosti Natures. Pokud míváte vy nebo vaše děti na štípnutí prudké reakce, můžete se na sezonu komárů připravit užíváním imunostimulátorů, například s obsahem betaglukanu. "Nedá se to generalizovat, ale v mnoha případech se prokázalo, že pomocí betaglukanu lze tlumit příznaky alergií," dodává odborník na imunitu.

Základním znakem alergické reakce je, že se neprojevuje pouze v místě vpichu, ale i na jiné části těla. Příznaky mohou být opravdu různorodé. Někomu oteče obličej nebo se mu může dokonce obtížněji dýchat. Tehdy je namístě podání antihistaminik nebo i kortikoidů.

Jak ztížit hmyzu cestu k naší kůži

Co dělat, aby nás komáři nechali na pokoji? Při útoku hladového hmyzu se nemusíme hned vzdávat a utíkat dovnitř. Otravní komáři a štípavé mušky útočí nejčastěji za soumraku, a tak pomůže svetr s dlouhými rukávy a kalhoty, které zakryjí co nejvíce těla. Měli bychom zvolit světlejší barvu oblečení, protože neodbytný hmyz prý více lákají tóny tmavé.

Pomoci si můžeme i chemicky repelenty. Pokud máme větší důvěru v přírodu, zvolíme esenciální oleje, které nám voní a nepřátelům zavánějí

"Vůně citrónové trávy, cedrového dřeva a květinových esenciálních olejů odhání různé druhy hmyzu, jako jsou komáři, klíšťata a pavouci. Kombinace eukalyptu, levandule, máty peprné, citronu a kajeputu se vám osvědčí i při ošetřování alergických vyrážek či štípanců. Stačí ji rozmíchat v malém množství kokosového nebo olivového oleje a potřít postižené místo," říká Lenka Špaldová. Jelikož tyto přírodní repelenty se aplikují rovnou na pokožku, vždy si vybírejme ty nejkvalitnější - stoprocentně přírodní a v bio kvalitě, jinak u citlivějších jedinců hrozí alergická reakce na kůži.

Autorka: (jas), Foto: Pixabay


Všemu vládnou operační systémy

Také občas přemýšlíte nad tím, jak přístroje vlastně fungují? Já nejčastěji, když se některý rozbije. V touze zajistit jeho opětovný chod si se šroubovákem v ruce často lámu hlavu, jak složitý mechanismus zamýšlel jeho tvůrce. Někdy se logika dá odhalit, jindy je třeba vyhledat odborníka nebo ještě hůře přístroj koupit nový.

To platí, pokud se mluví o kuchyňském robotu nebo zahradním čerpadle. Jakmile dojde řada na počítač, přichází nutnost profesionálního zásahu záhy. To, že správně spolupracují všechny procesory a paměti v krabici pod monitorem, a výsledek, kdy brouzdám po internetu, koukám na film nebo hraju počítačovou hru, v mé hlavě od sebe dělí mnoho světelných let. A to je právě činnost operačního systému.

Dokonalý majordomus, který se neptá

Označení, které vyvolává strach ze skalpelů, anestezie a bílých plášťů vůbec, skrývá základní program, tedy software, díky kterému je nám nejen počítač vůbec k něčemu. Operační systém je to, co dokáže pracovat s procesorem, pamětí a dalším hardwarem a zároveň umožňuje spouštět programy a aplikace, se kterými my - uživatelé - chceme pracovat. Majordomus složený z nul a jedniček, díky kterému se na stole objeví ve správný okamžik káva a jindy se naopak umyjí okna, aniž by panstvo muselo jednotlivými pokyny úkolovat služebnictvo. Že je extrémně důležité, aby takovou funkci zastával naprosto spolehlivý člověk, mezi jehož silné stránky patří bezchybnost a efektivita? Tak to si pište! A v případě operačního systému je to úplně stejné.

I když se o tomto software hovoří především v souvislosti s notebooky a osobními počítači, musí být podobný základní program v každém zařízení, které ukrývá počítač. Setkáte se s ním v mobilním telefonu a musí jej mít i vzdálený server, odkud se načítají internetové stránky, nebo řídící jednotky ovládající třeba chytrou domácnost nebo chod motoru automobilu. Bez operačního systému by nic z toho nefungovalo.

Od 1.0 po 10

Zatímco s elektronickým řízením vlastního vozu se člověk dostane do kontaktu minimálně, operační systém v počítači a mobilním telefonu tvoří prostředí pro každého uživatele důvěrně známé. A protože vytvořit kvalitní operační systém je extrémně náročným úkolem a výrobci mají zájem, aby si uživatelé na prostředí nového mobilního telefonu nebo počítače snadno zvykli, těch opravdu velmi rozšířených operačních systémů není mnoho.

V případě počítačů nad všemi Linuxy a macOS ční produkt Microsoft Windows. Ve sféře chytrých telefonů tuto pozici drží Android.

První počítačová Okna, v překladu Windows, spatřila světlo světa na podzim roku 1985. Pionýrská verze poskytovala jednoduché grafické rozhraní, ve kterém bylo možné spouštět většinu tehdejších programů. Ty byly v té době připraveny pro dominantní operační systém DOS. Druhé Windows na trh přišly o dva roky později. Opravdovým úspěchem byly ale až verze 3.0 a 3.1 na začátku devadesátých let. Starší a pokročilí si jistě pamatují i další vydání produktu od Microsoft, která předcházela dnes nejrozšířenějším Windows 10.

Android přichází

Éra chytrých telefonů přišla později a s ní i doba operačního systému Android. Tento mobilní operační systém je, na rozdíl třeba právě od Windows, otevřený software dostupný zdarma. Stojí za ním další gigant kybernetického světa - společnost Google. Je ale pravdou, že v roce 2003 vznikla společnost Android jako svébytný start-up. Pod křídla obřího kalifornského holdingu se dostal až v roce 2005. Název podle humanoidního robota nedostal tento program náhodou. Jednoduchost jeho ovládání dokládá i fakt, že pustit si hru na telefonu dokáže dítě dříve, než začne chodit do školy. První verze operačního systému Android pracuje v chytrých telefonech od roku 2008. Na místě by tedy byl spíše minulý čas. Přítomnost totiž patří variantě s číslem 10. Zatímco Microsoft se svými Windows opustil posloupnost číslování jednotlivých verzí, Android se jí zatím drží.

V mobilních telefonech i počítačích ale pracuje řada dalších, méně rozšířených operačních systémů. Liší se v mnohém, ale jedno mají společné: Běžný uživatel by neměl ztrácet čas snahou o pochopení jejich fungování. Pokud se tenhle majordomus porouchá, je už třeba vážně zásah odborníka.

Autor: Pavel Žižka, Foto: Pixabay


S úsměvem jde všechno líp

Hudba je její velkou láskou, věnuje se jí naplno nejen svými koncerty, ale i hraním v muzikálech. Párkrát si také "odskočila" před kameru a k jejímu životu neodmyslitelně patří charita. Hana Křížková si udělala čas na naše otázky, její odpovědi jistě přinesou potěšení všem.

Říkáte o sobě, že jste životní solitér...

Nevím, jestli je to přesná formulace - nemám moc ráda škatulky. Zkrátka jsem člověk pozitivní, který se rád směje, má rád lidi kolem sebe, dívá se na svět s optimismem, ale také jsem lítostivá a někdy jsem moc ráda sama - schoulená do sebe.

Pocházíte ze Strakonic z muzikální rodiny. Tatínek dirigoval písecký divadelní orchestr. Vyrůstala jste se třemi sourozenci a jen vy jste se vydala na hudební dráhu. Jaké bylo vaše dětství?

Krásné! Rodiče se nám hodně věnovali. Bohužel tatínek zemřel, když jsem byla malá. Bylo mi deset let a byl to pro mě velký šok, dokonce jsem přestala na tři měsíce mluvit. Ale maminka, přestože byla ještě mladá, se nám snažila všemožně věnovat, dávat nám maximum lásky, i když určitě nebylo lehké celou rodinu uživit. Měla dvě zaměstnání a nikdy si nestěžovala. Byla neskutečně hodná a laskavá. Moc mi chybí!

Odmalička jste chtěla být zpěvačkou nebo herečkou, a tak jste se účastnila různých pěveckých a recitačních soutěží a během gymnázia jste zpívala se skupině Rotor. V soutěži Mladá píseň Jihlava jste získala cenu od novinářů a profesionálně jste začínala ve skupině Metronom. Jak vzpomínáte na své začátky?

Opět musím říci, že moje začátky byly krásné. Nikdy jsem nedělala, co by mě nebavilo, co by mě netěšilo. Ráda jsem jezdila na soutěže, ráda jsem bavila své spolužáky, ráda jsem zpívala na tancovačkách s Rotorem a to vše, vcelku samozřejmě, vyústilo v profesionální zpívání. Metronom, byl velmi dobrý odrazový můstek, jednak tam byla skvělá parta a jednak jsme z šedesáti procent jezdili po kasárnách a u vojáků jsem měla úspěch ještě dříve, než jsem začala zpívat.

Spolupracovala jste s Petrem Kotvaldem, Karlem Černochem, zpívala v jazzových klubech a pak přišel muzikál Drákula. Od té doby jste vystupovala v celé řadě dalších. Který máte nejraději?

Jak na spolupráci s Petrem, tak s Karlem vzpomínám moc ráda. S Karlem jsem jezdila přes sedmnáct let, byla to dobrá škola. Svému vztahu k muzice ráda a s humorem říkám, že jsem hudební schizofrenik - na jedné straně miluju nekomerční muziku jako swing, šanson, blues, latinu, se kterou koncertuju, na straně druhé miluju muzikály. Obojí mě naplňuje a těší. Muzikálů mám něco přes dvacet. Pečlivě vždy zvažuju, do kterého vstoupit, která role mi bude sedět, proto nemám žádnou nejraději, každou jsem hrála a hraju s chutí. Například v Drákulovi s různými přestávkami jsem dvacátým pátým rokem a mám za sebou něco přes tisíc představení. Momentálně se hraje osmým rokem v Hudebním divadle Karlín a je stále vyprodaný - co víc si přát. Kromě Drákuly tam ještě vystupuju v Carmen, v divadle Hybernia zpívám v Mefistovi a osmou sezonu hrajeme muzikál Popelka na ledě. Kromě toho koncertuju, dělám svá Talk show, vystupuji na různých kulturních akcích...

Ve filmu Andělská tvář jste debutovala jako filmová herečka. Výraznou roli jste měla v seriálu Ošklivka Katka a objevila jste se i ve filmech Doktor od jezera hrochů, Dědictví aneb Kurvaseneříká nebo seriálu Sanitka. Baví vás to před kamerou?

Moc! A už teď se těším na nějakou další nabídku a přála bych si, aby to byla role trochu větší.

Vydala jste čtyři alba - Zpověď, Co se tak svítí v Betlémě, Blues. Jazz. Swing..., Jak asi voní štěstí. Koncertujete se svou kapelou. Co nejraději zpíváte?

Koncertuju jednak s kapelou, mám devítičlenný band vedený Martinem Kumžákem, a jednak sama s hal playbacky. Momentálně mě nejvíce baví šansony neboli písničky s texty, jak jim ráda říkám. Ale se stejnou radostí a s chutí si zazpívám swing nebo pěknou latinu.

Představila jste se i jako autorka kuchařky U stolu s Hankou Křížkovou. Co vás vedlo k napsání kuchařky? Ráda vaříte?

Byla jsem na operaci s kolenem a trochu jsem se nudila při rehabilitacích, ale hlavně nápad přišel od Marie Formáčkové a ten nápad se mi tak zalíbil, že vznikla kniha mých receptů, receptů mých kolegů a kamarádů, mé rodiny, vše jsem "prošpikovala" fotkami ze soukromí, z představení, fotkami jídel a krásného nádobí či prostírání. Jestli vařím ráda? Jak kdy. Mám ráda rychlá jídla, jídla na grilu, ale umím třeba i super roštěnky na houbách či fajnový guláš anebo meruňkový koláč.

Věnujete se charitě. Jste patronkou občanského sdružení Sluneční paprsek, které se stará o onkologicky nemocné děti, podporujete sdružení rodičů dětí s diabetem Diacel v Milevsku. Proč jste si vybrala právě tato sdružení?

Charita ke mně patří, bez ní si opravdu nedovedu svůj život představit. Mám to štěstí, že mám práci, díky které můžu pomáhat, potěšit, zazpívat těm, kteří potřebují, ať už jsou to děti, nemocní nebo staří lidé. Jdu do akcí, které jsou smysluplné a poctivé.

Jelikož jste stále velice vytížená a podle všeho je vám práce koníčkem, umíte odpočívat? Jak ráda relaxujete?

Jeje, umím. Jsem přece lev. Buď pracuju na sto procent, nebo stejně tak odpočívám. Ráda posedím s přáteli u vínka, nebo jdeme do kina či divadla anebo si hýčkám kytičky na své malé terase. Umím relaxovat!

Autorka: Veronika Pechová, Foto: archiv Hany Křížkové