32/2020

Z obsahu:

Bali - stabilní počasí po celý rok

Nejprve trochu encyklopedických informací. Bali je indonéský tropický ostrov ležící mezi Jávou a Lombokem. Přes svou nevelkou velikost je největší a nejvyhledávanější turistickou destinací v Indonésii. Bali je zároveň dlouhodobě jedna z nejvyhledávanějších destinací na světě a je známá uměním tradičních tanců, sochařstvím, malbami, výrobky z kůže, výrobou nábytku a kovotepectvím. O této destinaci jsme si povídali s Miroslavem Dubem, spolumajitelem rodinné cestovní kanceláře Mandala Adventures CK.

Letošní léto je poněkud podivné, ale můžeme plánovat cesty pro období příští - tedy prozraďte, jak se dostat na Bali? Není cesta únavná?

Vzhledem k vzdálenosti mnoha tisíc kilometrů je jedinou a zároveň nejlepší volbou let z Prahy přes Dubaj nebo Doha a pak rovnou na Bali. Počítejte, že na cestě strávíte celkově téměř jeden den. Jen let trvá přibližně osmnáct hodin. Cestování je to tedy poměrně dlouhé, ale komfortní s velmi dobrým servisem. Další variantou, pokud je pro vás příliš náročné cestovat celou cestu v kuse, je tzv. stopover, zastávka v některém ze zmíněných měst (Dubaj, Doha) vyplněná prohlídkou města a nocleh. Další den pak můžete pokračovat přímým letem na Bali.

Bali a Covid 19 - nakolik ovlivnil turistickou sezonu, jak s ním zápolí obyvatelé?

Situace kolem Covid 19 způsobila celosvětově, tudíž i na Bali, velká omezení co se týká cestování a samozřejmě se to dotklo poměrně dramaticky i Balijců, kteří jsou na turismu závislí z více něž osmdesáti pěti procent. V každodenním životě to znamená, že naprostá většina obyvatel Bali je již několik měsíců bez příjmu. Podpora státu je v podstatě symbolická ve formě několika kilogramů rýže, trochy oleje a vajec. Balijci tedy s napětím očekávají znovuotevření Bali turismu. Termín byl před pár dny stanoven na 11. září 2020, ale situace se stále vyvíjí, tak se nechejme překvapit. Prozatím se lidé, kteří vlastní půdu, vrátili k pěstování.

Které období pro návštěvu je nejlepší? A na jak dlouho je dobré se vypravit - míním tím dovolenou, ne celoroční pobyt, protože to by se mi asi líbilo nejvíc.

Na Bali je možné přijet v podstatě celoročně, protože počasí je tu stabilní. Oficiálně je tu od konce října do půlky března období dešťů, ale jak víme, počasí si v posledních letech trochu dělá, co chce. Teploty se celoročně pohybují okolo třiceti stupňů Celsia a i indický oceán si udržuje svou příjemnou teplotu. I proto je Bali pro cizince vyhledávaným místem k dlouhodobému pobytu.

Jak moc se nám dostane ostrov pod kůži, co myslíte? Jak jste na tom vy?

Bali má zvláštní velmi podmanivou atmosféru, usměvavé obyvatele, velmi pestrou kulturu a nádhernou tropickou přírodu včetně aktivních vulkánů, divokých řek, džungle. Moje osobní zkušenost je ta, že většina klientů naší CK Mandala Adventures se na Bali vrací. Dá se to vysvětlit i tím, že slovo Kembali znamená v překladu do češtiny návrat. Jedna návštěva zkrátka málokomu stačí. Mně osobně se Bali stalo druhým domovem a s rodinou tu žijeme již pět let.

Kdy jste ostrov navštívil poprvé, které je vaše nejmilejší místo?

Bali jsem navštívil poprvé jako turista v roce 2015. To jsem ještě zdaleka netušil, že zde budu žít. Mám celou řadu oblíbených míst, ale kdybych měl říct jen jedno, pak je to oblast Sidemen. Je to oblast balijské vysočiny pod nejvyšší a posvátnou majestátní sopkou Gunung Agung. Takovou krásu a klid, jakou tam naleznete, se těžko na zbytku ostrova hledá. Bydlíme nedaleko města Ubud, kousek za vesnicí mezi rýžovými poli, kde můžeme na zahradě za jasných nocí pozorovat nádhernou hvězdnou oblohu, poslouchat zvuky nedaleké džungle. Přes den je tu množství ptáků, létají se na nás podívat vážky.

Miroslav Dub je absolvent Zahradnické fakulty MZLU v Lednici na Moravě, je ženatý, spolu s manželkou je spolumajitelem rodinné cestovní kanceláře Mandala Adventures CK, zakladatelem projektu Sám sobě terapeutem, který ukazuje jiný pohled na zdraví, autorem knihy Vědomé zdraví (Eminent 2019) a autorem mnoha článků o zdraví (FB Sám sobě terapeutem, Časopisy Regenerace a Záhady života). K jeho zájmům patří cestování, hudba a sport.

Mohou se na Bali vypravit i senioři? Jaké aktivity byste jim doporučil?

Samozřejmě mohou a celá řada především tedy zahraničních seniorů na Bali pravidelně jezdí. Na Bali si najde každý to svoje. Přestože ostrov není nikterak velký, tak skýtá nepřeberné množství vyžití a aktivit. Šnorchlování, rybaření s místními, potápění, pokud vám to kondice dovolí, tak si můžete s průvodcem vyšlápnout na východ slunce na sopce, můžete se projet od sopky Batur přes balijský venkov na kole, skvělé jsou i projížďky na motorce. Samozřejmě koupání, i když na Bali jen kvůli koupání určitě nejezděte. Je tu neuvěřitelné množství magických chrámů a památek, vodopády, rýžové terasy zapsané v UNESCO ad.

Popište nám nejkrásnější místa. Co určitě musíme vidět?

Jak už jsem zmínil, pro mě osobně je nejkrásnější místo Sidemen, kde lze strávit několik dní v překrásné přírodě, která má velmi uklidňující účinek zejména pro vystresované Evropany. Určitě je dobré navštívit největší a nejposvátnější Matku chrámů - Besakih. Je dobré nevynechat také kulturní centrum Bali - město Ubud, které samo o sobě nabízí celou řadu možností vyžití. Krásné šnorchlování a relax naleznete zase ve východní části ostrova. Velmi fotogenický je mořský chrám Tanah Lot na západě Bali. Dalším tipem je návštěva rýžových teras Jatiluwih zapsaných v seznamu UNESCO. Krásných míst je tu opravdu bezpočet.

Pokud máte na vaši dovolenou dost času a peněz, pak je skvělé zajet si užít koupání například na ostrov Gili Air, na který se z Bali dostanete rychlolodí za necelé dvě hodiny.

A jak se žije místním? Dokážeme se domluvit i s neumělou angličtinou či němčinou?

Místní obyvatele si žijí v normální situaci, kdy jezdí turisté, v rámci celé Indonésie, řekl bych nadstandardně. Výhodou je pro ně i stále fungující komunitní systém, ve kterém se vzájemně podporují a pomáhají. S angličtinou i neumělou si určitě vystačíte. Většina lidí, kteří se pohybují okolo turismu, umí alespoň trochu anglicky. S němčinou se domluvíte pouze v určitých velkých hotelech. V některých turistických místech najdete i děti, které se vám budou snažit prodat pohlednice v mnoha světových jazycích. Nejprve se vás zeptají, odkud jste, a pak automaticky "přehodí" na váš jazyk.

Prozradíte nám cosi o tamním náboženství?

Na Bali je hlavním náboženstvím balijský hinduismus. Hinduismus pochází z Indie a přes Jávu se dostal až na ostrov Bohů, jak se mu přezdívá. Víra je nedílnou součástí života Balijců. Balijský hinduismus je trochu odlišný od toho indického, ale základy jsou stejné. Balijci věří, že ostrov obývají nadpřirozené bytosti, a že se jejich předkové vracejí zpět domů do míst, kde žili a ochraňují zde své rodiny. Proto jim zejména balijské ženy přinášejí každý den obětiny, což jsou malé misky či košíčky upletené z palmových listů, naplněné trochou rýže a květinami. Na obětinu se ještě vkládá vonná tyčinka. Balijci jsou velmi tolerantní a pokud chcete, můžete si na vlastní kůži zkusit požehnat se místním knězem v některém z nepřeberného množství chrámů. Každý balijský dům má svůj rodinný chrám, kde se odehrávají všechny důležité ceremonie včetně každodenního rituálu - položení obětinek s vonnými tyčinkami pro Bohy. Balijci mají tři hlavní božstva, která nazývají Tri murti - je to bůh Brahma, Višnu a Šiva.

Jídlo - co ochutnat, co raději vynechat? A trochu nám popište život v podvečer...

Určitě vám doporučuji ochutnat tradiční balijskou kuchyni, v níž je zastoupeno base gede, což je tradiční směs koření, jako je zázvor, kurkuma, šalotka, česnek a chilli. Vynikající jsou například kukuřičné placičky podávané se sambalem, což je směs rajčat, šalotky, česnek a chilli ve formě jakéhosi dipu či omáčky. Doporučuji okusit tradiční jídlo nasi campur, což je pestrobarevná směs jídel s rýží. Podvečerní život je tradičně spojený s jídlem. Spousta Balijců tedy vyráží na místní večerní trhy, aby si dali svoje oblíbené sate (tradiční kuřecí nebo jehněčí špíz opečený na dřevěném uhlí s burákovou omáčkou), grilovanou kukuřici, soto ayam (tradiční kuřecí vývar někdy podávaný I s pařátky). Například v Ubudu je možné zajít do některého z barů, třeba i s živou hudbou. V turistických místech u oceánu jsou i diskotéky a noční život, jak ho znáte z našich končin. To ale má z Bali pramálo společného. Pokud trávíte čas v některém turistickém místě u oceánu, pak doporučuji najít si příjemnou hospůdku přímo na pobřeží a se sklenkou místního piva Bintang nebo místního vína Aga pozorovat západ slunce a užívat si vlahý vánek. A pak třeba skočit do přes den vyhřátého hotelového bazénu.

Také nás zajímá komodský drak - jak na vás zapůsobil, jak vůbec působí na našince?

Tzv. komodský drak nežije na Bali a přilehlých ostrovech, ale můžete ho nelézt ve východní části Indonésie, zejména na ostrovech Komodo a Rinca. Je to velký ještěr, který dokáže vyvinout v přirozeném prostředí značnou rychlost při pronásledování své kořisti. Osobně jsem jej viděl zblízka a cítil jsem velký respekt. V současnosti je NP Komodo, kde se draci vyskytují, uzavřen kvůli stabilizaci populace.

Autorka: Jana Semelková, Foto: Miroslav Dub

Jak objevit Moravské Toskánsko

Z Kyjova do Toskánska jsme vyráželi už za tmy. Není to ostatně tak daleko, takže jsme za nějaké dvě hodiny byli na místě. Fotografové totiž půvabné okolí Kyjova táhnoucí se až někam k Hodonínu objevili dávno a nazývají je skutečně Moravské Toskánsko...

Vyrážíme ze zastávky v Kyjově jen s čelovkou až na Kuklu, domorodci říkají Na Kuklách - jak se nazývá kopec nad Strážovicemi. Chce to totiž být na místě brzy ráno, kdy nízké světlo zdejší krajinu doslova hladí. Je konec října. Už jsou brzké tmy, ale stále ještě teplo. Po ránu tak mlhy stoupají z údolí, pásem vinic vidíte až do údolí a hájky či řady stromů dělí krajinu na útvary milé oku. Zdobí ji kapličky i křížky, které jsou velmi krajinotvorným prvkem. Zvláště v poslední době, kdy se znovu opravují.

Uznávaný časopis Condé Nast Traveller dokonce ocenil genia loci této krajiny zařazením mezi padesát nejkrásnějších míst na zeměkouli. Možná tak zvlněné vrchy jižní Moravy skutečně připomínají pravé italské toskánské kopečky, samoty, v řadě stojící topoly. I Američané podobnou krajinu našli v okolí svého města Palouse ve státě Washington.

Svého času přitahovalo malíře třeba okolí hradu Okoře u Prahy, vzpomeňme profesora Julia Mařáka i jeho žáky, Otakara Lebedu a Antonína Slavíčka. Když kouzlo vyprchalo, malíři objevili Železné hory, Slavíček pak proslavil Kameničky. Okolí Kyjovska láká fotografy už aspoň deset let a mnozí z nich to tady umí skutečně hodně...

Ale lze sem přijít bez palety i fotografického nádobí. Krajina přitom není jen výsledkem přírodní činnosti, podepsala se na ní i práce lidí, jak třeba napovídají dlouhé řady vinic. Pásy stromů nesou znaky plánovaného vysazování. A dokonce se leckde těžilo, a právě následky důlních prací doprovodily malebné přírodní terénní vlny těmi umělými po propadech půdy. Výsledek je velmi zajímavý i přitažlivý.


Po tmě přijde svítání

Ve tmě zatím nic moc vidět není, přejdeme Kyjovku a pojednou skončíme v poli, pak znovu se objeví cesta, vlevo je okraj Svatobořic. Stoupáme okrajem lesa až na polní cestu s asfaltem, která by už měla dojít do cíle. Na zádech stan, spacáky, ale i stativ, foťák, objektiv. Odmyslím si úlek, když po tmě najednou kopnu do něčeho měkkého, co namíchnutě zafuní - ejhle ježek, promiň, kamaráde, to jsem nechtěl. Asi ho přilákal podvečerní teplý asfalt...

Jsme na místě, na Kukle, ve výši dvě stě třicet tři metry nad mořem. Je tma, nikam vidět není. Honem si pod ořešákem postavit stan. Budíček je ještě za tmy.

Pomalu začíná svítat a do východu slunce zbývá pár minut. Otevřeme stan a vydechneme: Ano, stálo to za to! Přestože nejsme v žádné velké nadmořské výšce, dole se válí mlhy, obzor začíná rudnout a - už tady chodí dívka a muž s pořádně dlouhými objektivy. Ruština prozrazuje, že jsou zdaleka. Záhy se polní cestou s asfaltem řítí auto. Zastaví a hned vyndá své stroje. Zdravíme se ovšem polsky. "Zapomněl jsem stativ," lká, když prohledává kufr auta.

Obzor rudne čím dál tím víc. Vinicemi je úžasný průhled na rudnoucí obzor. První paprsky začínají omývat bělostnou kapličku svaté Barbory v remízku (na snímku). V dálce pod horou Babí lom jsou vidět světla auta na silnice z Kyjova do Strážovic, ale je to tak daleko, že to nevadí.

Další kaplička svaté Anny běží na kraji pole v cestě k Strážovicím.

Za zatáčkou v poli stojí strážovické mirabelky přesně tak, aby zdůraznily zvlněnou krajinu i větrolam opodál...

Hop a je tu - Moravské Toskánsko

Napříč Čechami projdete z České Kanady do Českého Švýcarska, minete Českou Sibiř, Český Merán - o Balkánu na Rakovnicku nemluvě. Jak tyto názvy vznikaly? Český Merán použil Kamil Harmach v roce 1890 v Časopise českých turistů ve svém průvodci Sedleckem. Byl prý na gymnasijním výletě s prvním ředitelem táborského gymnázia Václavem Křížkem, kterému Sedlecko připomínalo krajinu z italské dovolené.

Tady jsme svědky vzniku podobného názvu. Zeptali jsme se proto na název v agentuře Kyjovské Slovácko v pohybu Místní akční skupiny. Ředitelka Bc. Hana Horňáková nám napsala v e-mailu: "Jde o uměle vytvořený název zvlněné krajiny na Kyjovsku, která se fotografuje už desítky let. Před několika roky projely snímky jednoho fotografa světové časopisy a vzhledem k podobnosti s krajinou italského Toskánska, je fotograf pojmenoval Moravské Toskánsko".

Zkusili jsme tedy napsat jednomu z těch, kteří to tady fotit umí - vinaři a fotografovi Radku Severovi. V okolí vlastní vinohrad a jako jednomu z prvních mu Moravské Toskánsko učarovalo a jeho fotografie začali vystavovat i v zahraničí: "Název používám, ale nevymyslel jsem jej," říká. "Už v letech 2010-2011, kdy jsme dávali snímky krajin z okolí Šardic a Svatobořic-Mistřína na již zaniklý Photoserver.eu, se pojmenování používalo. Údajně ho jako první vyslovil kolega pan Cyril Gajdík z Ratíškovic v Itálii v Toskánsku. A místní novinář měl tento název hned zveřejnit v novinách. Ale jak se novinář jmenoval, si prý pan Gajdík nevzpomíná a nezná ani ty noviny. Jestli je to ale opravdu tak, to nevím," dodává Radek Severa.

Pátrání po původu názvu pokračuje. Zkusili jsme se zeptat i zdroje informací. Fotograf Cyril Gajdík napsal: "Dobrý den, na vaši otázku nelze jednoznačně odpovědět. Když se po roce 1989 dalo cestovat za hranice a spatřili jsme podobu krajiny italského Toskánska a krajiny u nás za humny, hned se to srovnání nabízelo. Však jsem sám název Moravské Toskánsko použil. Ale znali je už polští fotografové, a to ještě před rokem 1989. Dokonce se domnívám, že termín znával i rodák z nedalekých Svatobořic-Mistřína - akademický malíř Vladimír Vašíček..."

Nezbývalo, než napsat do Polska. Na odpověď krajinářského fotografa Marcina Sobase jsme chvíli čekali. "Jako první Polák byl na Moravě kolega Marcin Sacha, já tam počal jezdit až po něm v roce 2008. Je těžké říct, kdo první použil frázi Moravské Toskánsko. S určitostí vím jen, že já jsem to nebyl."

A Marcin Sacha? Zatím se nám neozval...

Slivovice meruňkovicí

Na internetových stránkách Moravského Toskánska najdeme přehled několika míst, která jsou k fotografování jako stvořená. Právě jedno z nich tady na Kukle nedaleko Strážovic bylo naším cílem. Z druhé strany svahu jsou vinice.

Fotografové, stejně jako myslivci, milují rána i večery. V nízkém slunci stíny zdůrazňují tvary krajiny. Mají pro to i zvláštní pojmenování. Pár chvil před východem slunce, kdy je kolem klid, jen v dáli dohasíná pár světel ze vsi, tvoří Modrou hodinku, pak slunce vyjde, rozeběhnou se stíny a je tu Zlatá hodinka.

Je čas na snídani. Když světlo pomine, krajina zevšední. Večer je to podobné. Když světlo pomine, krajina zevšední.

V jednom z viničních domků žije osaměle Jaroslav. Teď právě oře na svém traktůrku malé políčko. Na omluvy, že jsme si stan postavili vlastně pod jeho ořešákem, nic nedá.

"Pojďte na slivovičku."

"Jsem abstinent," omlouvám se. Ze slivovice je ovšem meruňkovice. "Letos byla bohatá úroda," tvrdí Jaroslav.

Kamarádka se ujme funkce službukonajícího pijana ochutnávače, ale záhy pak skončíme u čaje.

"Žiju tady desítky let, do vesnice bych nikdy nešel," říká Jaroslav. "Je tu krásně v létě i v zimě. Teď sem chodí tolik lidí fotografovat. Už tady byly davy. Ale mě ta krajina nijak zvláštní nepřipadá."

Z oparu mlhu neuděláš

Scházíme k malebné Barborce v remízku a pak přes pole zelí, jsme v zelinářském kraji. Před námi stojí i opravená svatá Anna. Je slunečný den s modrou oblohou, po které občas přeběhnou průsvitné mraky. Chtěli jsme dorazit k remízkům u Šardic, ale chybí morálka.

Ve Strážovicích mají už připravenou májku. Bělostný kmen leží na trávníku a zbývá jej jen vztyčit. U Hrušky si koupíme sýr a chleba a velkým obloukem se vydáme zpět - na Kuklu. Polní cesty jsou plné ořešáků a ořechů. Běží po zvlněné louce. Slunce pálí. Na vinohradech dozrává pozdní víno. Z vinic plaší ptáky v pravidelných intervalech střelba z děla, na dlouhé tyči nehybně hlídá dravec. Ale nezdá se, že by se ptáci nechávali příliš buzerovat. A nezmění to ani nad loukou zakrouživší káně, byť pro změnu živá. Zorané hnědé řádky končí u zelené zvlněné louky. Přichází večer.

Polák si přivezl kamarádku i s chrtem, ta začne cvičit a pes nostalgicky chodí kolem, což nevypadá špatně, ale světlo, to už není, jako bylo ráno.

Jarda nás vítá zdálky. "Věděl jsem, že se vrátíte, ohřál jsem vodu, vykoupejte se v sudu na dvoře."

Čekáme s napětím na jitro. Jaké bude? Přijedou dokonce čtyři ženy s bezmála půlmetrovými objektivy a asijskými rysy. "Where are you from?" "South Korea," odpoví nejmladší. Zvědavě se rozhlížejí, v očích zklamání. O Moravském Toskánsku tolik slyšely, jenomže krajina neslouží. Dnes už se tady neválejí mlhy, dnes je tu jen obyčejný opar.

Vracíme se zpátky. Takovouhle krajinu lze "kontrolovat" stále znovu. Pokaždé bude jiná...

Text a foto: Richard Grégr

Bolí vás záda? Kompenzujte!

Řekněme, že přijdete k lékaři s bolestí zad. Některý lékař předepíše léky na tlumení bolestí a doporučí klidový režim, jiný se vyptává, jak a kdy se to stalo, přičemž navrhne rehabilitaci, kde vás naučí kompenzační cvičení.

Co je kompenzační cvičení?

Význam slova kompenzační = vyvažující, vyrovnávající.

Přišla za mnou klientka, že potřebuje zpevnit záda, aby vydržela déle sedět u počítače. Ptala jsem se jí, co znamená déle sedět u počítače? No, abych vydržela alespoň celé odpoledne.

Celé odpoledne je pět a více hodin. Tak to bohužel nemohu sloužit. Tělo je chytré, není stavěné k dlouhodobému sezení, tělo má rádo pohyb a především pestrý pohyb. Vyžaduje kompenzaci. Rádo si posedí, projde se, zatančí, chce měnit pozice. Nerado nosí dlouhodobě těžké tašky nebo batohy. A když mu nenasloucháme, tak nám to dá znát. Běžíme k opraváři (lékaři) a prosíme, oprav nás, ať můžeme zase hodiny a hodiny dělat, co jsme dělali doposud, třeba dlouho sedět. Ale to nejde.

Kompenzace v každém dni

Pokud většinu dne sedíte, ať už u stolu, nebo v autě, a pak nasednete na jízdní kolo nebo rotoped a jedete se projet, to není kompenzace. To jste si ze sedu znovu sedli, tělo je v podobné pozici. Změnily se pouze kulisy. Kompenzace znamená postavit se nebo se projít, lehnout si, rozpohybovat tělo cvičením ve stoje a protahováním.

Když většinu dne pracujete na zahrádce, v dřepu nebo kleku plejete, okopáváte a pak si sednete k televizi nebo v sedu odpočíváte, to není kompenzace. Ta by byla, kdybyste si lehli nebo postavili a dostali tělo do jiné polohy, třeba šli trhat jablka ze stromu. To je ideální kompenzace i pro ruce a hrudník.

Pokud většinu dne chodíte, pak není dobré jít na dlouhou procházku, i když budete na čerstvém vzduchu. Kompenzace je, když dojdete do lesa nebo parku, tam si sednete nebo lehnete na deku a budete si číst nebo poslouchat ptáky, pozorovat přírodu.

Pokud většinu dne navlékáte korálky nebo lepíte modely autíček, šijete nebo něco obdobného tvoříte rukama, pak kompenzací pro ruce je zalévání zahrady konvemi, nošení něčeho těžkého nebo štípání dřeva, případně uklízení či vytírání, atd.

Od knihy k bloumání v dálkách

Pokud většinu dne koukáte do knihy, počítače, luštíte křížovky, díváte se na televizi, zaostřujete oči nablízko, pak musíte zvednout oči a dívat se do dálky, jen tak bloumat očima a rozhlížet se, ale nesnažit se zaostřovat. A to je těžké. Nejlepší je zavřít oči a nedívat se na nic. To je mnohem jednodušší, ale jak říkám střídejme to.

Pokud jste malíř pokojů, zedník nebo automechanik a celý den pracujete s rukama nad hlavou, tak pak je pro vás pletí záhonů pravou kompenzací.

Pokud většinu dne přemýšlíte, organizujete a zaměstnáváte mozek, tak je nejideálnější kompenzací pozorování, jak tělo dýchá, a nechat mozek odpočinout, naordinovat mu klid. Jenže to se lehce řekne a hůř dělá. Nabídněte mu třeba, ať sleduje mraky na nebi, jak si po obloze plují, nebo ať pozoruje strom, jak si vítr hraje s listy, jak ptáci přilétají a odlétají. Nebo zavřete oči a jen poslouchejte zvuky, šumění listů ve větru, zpěv ptáků, případně vnímejte vůně, všimněte si, jak voní voda, tráva, ale i třeba váš byt, ruce.

Jolana Novotná je pohyboložka specializující se na pánevní dno, diastázu, vbočené palce a spadlé klenby nohou, lektorka ve škole pánevního dna Renaty Sahani, absolventka fyzioterapeutické školy Spiraldynamik LEHRGANG BASIC. Pokud vás tento článek zaujal, určitě se podívejte i na lektorčin web.

Pestrost nade vše

Už chápete rozdíly, co je a co není kompenzace? Prostě je to něco, co je odlišné od toho, co děláte většinu dne, a z čeho bolí tělo.

A jak to dopadlo s mou klientkou? Po přečtení článku vám asi došlo, co jsem jí poradila. Ano, nesedět tak dlouho. Jít se hýbat. Jenže je to její zaměstnání, potřebuje pracovat, ale potřebuje u toho sedět? Vždyť může i stát. Je to žena činu. Okamžitě si upravila své pracovní místo a u počítače střídá sezení i stání. Píše mi: Hurá, má záda jsou šťastná.

To přeji i vám, ať jsou naše těla šťastná a my v nich.

Kompenzace je pestrost, střídání, používat své tělo různě a přemýšlet u toho, co jsem dělala dnes, nebudu už dělat zítra. Změna je život a pohyb je lék.

Text a foto: Jolana Novotná